Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Pokud je srdce božského tajemství obráceno v soucitu ke světu, pak oddanost tomuto Bohu vtahuje osoby do podoby božského společenství se všemi ostatními: „Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec“ (Lk 6,36). Popírat své spojení s trpícími potřebami druhých znamená odpoutat se od božského společenství.
Naším úkolem je napravit rozbitý svět.Naším úkolem je napravit rozbitý svět. To je náš úkol: opravit tuto rozbitou nádobu, napravit rozbitost světa. Jak to uděláme? Pokud jste na tom podobně jako já, možná se na to ptáte každý den. Děláme to každým projevem laskavosti, každým činem chesed. A děláme to každým činem cadaky, což je, pro nedostatek lepšího překladu, štědrost, pohostinnost. Někdy se překládá jako dobročinnost; je to obětování sebe sama, i když to není vhodné a pohodlné. I naše milující myšlenky mají vyznam.
Všechna tato úcta se musí dít s vírou, s vírou, že Bůh skutečně žije v našich srdcích, a my je musíme ctít, milovat a sloužit jim v duchu a v pravdě…..Nekonečně dokonalí a se svrchovanou mocí si zaslouží vše, co jsme my, a vše v nebi i na zemi, nyní i na věčnosti. Všechny naše myšlenky, slova a činy patří právem Bohu. Uveďme to do praxe.
Františkánská spiritualita klade velký vykřičník za Ježíšova slova: „Poslední budou první a první budou poslední“ (Mt 20,16; Lk 13,30) a Pavlova slova: „Když jsem slabý, jsem silný“ (2 Kor 12,10). Odvrácená strana je jádrem našeho poselství a vždy nás podněcuje k hlubšímu a širšímu pohledu na věci. To nám otevírá oči, abychom rozpoznali Boží sebedarování na vzdálených okrajích, kde většina z nás Boha nevidí nebo nechce vidět, například v jiných náboženstvích, v každém, koho označujeme za outsidera nebo hříšníka, a dokonce i na nejzazším okraji našeho vidění, směrem k těm, kdo s námi bojují a staví se proti nám – k našim takzvaným nepřátelům.
„Benedicte domine!“ Volala jsem. „Požehnaný Pán!“ Říkal jsem to plným hlasem, s úctou a záměrem, v úžasu a údivu. Byla jsem zcela ohromena, že ten, který je tak velký – tak svatý a majestátní – se obtěžoval splynout s takovým domácím stvořením, jako jsem já. Uvědomila jsem si, že náš Pán Ježíš Kristus, pohnut láskyplným soucitem … mě chtěl posílit svou útěchou. [2]