Dvacátý třetí týden: Trojice
O neděli Nejsvětější Trojice v roce 2013 se otec Richard právě vrátil z mezináboženského setkání s dalajlamou a zástupci mnoha světových náboženství. Richard se podělil o své zážitky:
Mým náboženstvím je laskavost
Snad nejcitovanější Dalajlámova věta zní: „Mým náboženstvím je laskavost.“ Není to jednoduché? „Mým náboženstvím je laskavost.“ Zeptal se a skutečně nás vyzval zástupce ostatních světových náboženství: „Jak vy učíte laskavosti nebo soucitu a jak to vychází z vašeho chápání Boha?“. Měl jsem za úkol zastupovat křesťanskou tradici; myslel jsem si, že je to poměrně snadný úkol, protože dnes slavíme svátek Boha jako Trojice.
Bůh je fontána plná lásky
Učení o Trojici bohužel nemělo v křesťanském chápání Boha velký vliv. Pokud se většiny křesťanů – ať už katolických nebo protestantských – zeptáme na jejich skutečný obraz Boha, je to zpravidla starý muž sedící na trůnu. Ten je z poloviny naštvaný a naším úkolem je, aby tento bůh byl šťastný. To samozřejmě nemá téměř nic společného s naším skutečným učením o Boží podstatě. Naše tradice věří, že Bůh je fontána plná lásky, vodní kolo tekoucí neustále jedním směrem: Vždycky se rozlévá, vždycky se vylévá, vždycky dává, nikdy nebere, ale pouze přijímá to, co dává ten druhý. Trvalo by celý život, než byste se pokusili pochopit, co to znamená!
Trojice nejsou jen slova a metafory
Mnozí z nás říkají, že věří v Trojici – ale ve skutečnosti nevěří, protože nevědí, co s tím. Neumíme si to ani představit; všechny naše metafory jsou jen slova, která se snaží zachytit skutečnost, zkušenost Boha, kterou nakonec nelze verbalizovat. Lze ji pouze prožít. [1]
Středověká mystička Juliána z Norwiche (1343-c. 1416) je jednou z těch, které Trojici zakusily. Během nemoci blízké smrti měla několikanásobné vidění Boha neboli „zjevení“. Prostřednictvím překladu přítelkyně CAC Mirabai Starrové Juliána popisuje své setkání s Trojicí:
Zdálo se mi že Trojici chápu
Uprostřed tohoto zjevení se mi také zjevila požehnaná Trojice a naplnila mé srdce radostí. Uvědomila jsem si, že takhle to bude vypadat v budoucím světě, pro všechny bytosti a pro všechny časy. Vždyť Trojice je Bůh a Bůh je Trojice. Trojice je náš stvořitel a udržovatel, náš Milovaný na věky věků, naše nekonečná radost a blaženost. To vše jsem viděla v prvním zjevení a v každém dalším zjevení. Kdykoli se objevil Kristus, zdálo se mi, že chápu i požehnanou Trojici.
Benedicte domine
„Benedicte domine!“ Volala jsem. „Požehnaný Pán!“ Říkal jsem to plným hlasem, s úctou a záměrem, v úžasu a údivu. Byla jsem zcela ohromena, že ten, který je tak velký – tak svatý a majestátní – se obtěžoval splynout s takovým domácím stvořením, jako jsem já. Uvědomila jsem si, že náš Pán Ježíš Kristus, pohnut láskyplným soucitem … mě chtěl posílit svou útěchou. [2]
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, “Feast of the Holy Trinity with the Dalai Lama,” homily, May 26, 2013, MP3 audio.
[2] Julian of Norwich, The Showings: Uncovering the Face of the Feminine in Revelations of Divine Love, trans. Mirabai Starr (Charlottesville, VA: Hampton Roads, 2022), 11–12.
Image credit: A path from one week to the next— Jenna Keiper, Untitled. Jenna Keiper, Untitled. Izzy Spitz, Untitled. Watercolor. Used with permission. Click here to enlarge image.
On retreat, the CAC staff used watercolors to connect to our collective grief. This is one of the watercolor paintings that came from that exercise.