Útěchu nenacházela v hněvivém Bohu-otci svého dětství, ale v bezpodmínečně milující Matce-Bohu, která si nemohla pomoci a odpustila prohřešky každého ze svých milovaných dětí. Poznala, že vše, co je, by se mohlo vejít do lískového oříšku v Boží dlani a že to vše trvá, protože Bůh zbožňuje každou částečku svého stvoření. Uvědomila si také, že i když se nám teď noc zdá neproniknutelná, blíží se úsvit, kdy na vlastní oči uvidíme, že nejenže každá maličkost bude v pořádku, ale že tomu tak bylo od začátku.
Země je zároveň Matkou
Božství které se projevuje jako „zelená síla“ (Síla plného života) a která prostupuje úplně vším kolem nás. Je to životodárná energie které je naplněná kvalitní ženskou silou.
Bůh Matka
Bůh není daleko od nikoho z nás, protože je v Bohu že žijeme, pohybujeme se a existujeme. Ačkoli apoštol konkrétně nejmenuje lůno, v žádném jiném okamžiku v lidské životě neexistujeme v jiná osoba než v lůně. Pavel si tedy představuje celou lidskou rasu – lidi všech barev, všechna náboženství, všechny politické a ekonomické systémy – jako živé, pohybující se a existující v kosmickém lůně Jediného Boha.
Bůh v ženských symbolech
Proč se křesťanství na Východě i na Západě bezhlavě zamilovalo do zdánlivě obyčejné ženy Marie, která je v Novém zákoně vedlejší postavou?