Jedním z prvních kroků k uzdravení a přežití je velký doušek reality. Než se můžeme uzdravit, musíme si přiznat, že jsme byli zlomeni. Nemůžeme se uzdravit, dokud nepřiznáme smutek události, které nás zranily, neuvolníme duchovní toxiny, které v nás zanechaly, a neotevřeme se něčemu novému. Společné truchlení nabízí něco, co nemůžeme získat, když truchlíme sami.
