Na cestě lásky mě drží poznání: „Richarde, ty vůbec neumíš milovat.“ To je to, co mě drží na cestě lásky. Neustálé selhávání v milování je paradoxně a ironicky tím, co nás udržuje v tom, abychom se učili milovat. Když si myslíme, že už to umíme, není se co učit. -Richard Rohr
Síla přiznání
Jan od Kříže říká: „Člověk, který trochu vidí, se bude bránit vedení; člověk, který nevidí vůbec, vztáhne ruce a nechá se vést do neznáma, kam neví, jak jít.“ [1] To je skutečně to, co pro nás může udělat přiznání. Přiznání je chudoba ducha, je to zkušenostní pokora. Akt přiznání tedy otevírá tuto paradoxní víru.