Víme také, že náš nevyhnutelný odchod, při němž padáme do země a umíráme, není koncem našeho zralého a proměněného života. Je to spíše náš přechod do nekonečného a nesmrtelného naplnění. Svatý Jan od Kříže [1542-1591] mluví o nečekané radosti.
Jakým člověkem se stáváme?
Nyní je toto období, tento proces stárnutí, posledním časem, kdy je nám dáno být něčím víc než všemi těmi maličkostmi, které jsme si za ta léta dovolili. Nejprve se však musíme postavit čelem k tomu, co je to malost, a radovat se z času, který nám zbývá, abychom se stali sladkými, a ne kyselejšími než kdykoli předtím.