Písmo, tradice a vlastní zkušenost

Ctít zkušenost

Pokud máme u stolu Písmo, zkušenost a Tradici, je to vlastně všechno zkušenost. Písmo je zkušenost skupiny lidí daleko, daleko v minulosti ve zcela jiném prostředí. Tradice je zkušenost jiné skupiny lidí, kteří po dlouhou dobu vykládali to, co řekla ta první skupina lidí. Pak přicházím já a se svou vlastní zkušeností i společenství, které přináší také všechny své zkušenosti. Je to připomínka toho, že si musíme dávat pozor, pokud se některý člověk nebo skupina snaží upravit zkušenost někoho jiného, protože se jim nelíbí nebo jim nevyhovuje.

Zkoumání vědomí

R.Rohr: Vědomí není vidění, ale to, co vidím, že vidím. Není poznávajícím, ale tím, co ví, že já poznávám. Není to pozorovatel, ale to, co je základem mého pozorování a co mě pozoruje. Abychom si byli skutečně vědomi, musíme ustoupit od své nutkavosti a připoutanosti k sobě samým.

Vstup do oblaku nevědomosti

Když ego investuje do svého poznání, je přesvědčeno, že má celý obraz. V tom okamžiku se růst zastaví. Cesta se zastaví. Po tomto bodě se nám už nic nového nestane. Termín, který zde používáme, „mysl začátečníka“, pochází z buddhismu. U buddhistů zřejmě odkazuje na naléhavou potřebu zůstat otevřený, navždy studentem. Mysl začátečníka vždy říká: „Jsem žák. Mám se ještě co učit.“ Souvisí to s pokorou před skutečností a s tím, že nikdy nepředpokládám, že rozumím.