Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Františkánský teolog svatý Bonaventura (asi 1217-1274), navazující na Ježíšovo vtělení a Františkovu lásku k celé přírodě, viděl ve všem stopy či otisky Boha. Celý svět je „vtělením“ Božího tajemství, ba přímo „Božím tělem“ (viz Řím 8, 19-23). Ježíš je mikrokosmem makrokosmu, hologramem celku, korporativní osobností lidstva – jinými slovy, zástupcem všeho a všech ostatních (viz Kol 1,15-20).
V Trojici má láska konečně pevnou definici a popis. Je-li Trojice šablonou pro veškeré stvoření, od atomů po galaxie, pak je krásnou metaforou pro Boha metafora vodního kola, které se vždy vylévá jedním směrem. Dávání a odevzdané přijímání jsou tvarem skutečnosti. Nyní se láska stává mnohem větší než pouhé emoce, pocity, zamilovanost nebo pomíjivý románek. Je dokonce fyzickým a metafyzickým tvarem vesmíru.
Vděčnost rozhýbe stagnující energii, když se cítíme v životě zaseknutí. Jednoduchý akt praktikování vděčnosti narušuje negativní myšlenky a mění naše myšlení tak, abychom viděli svět pozitivně.
Struktura darů ve vesmíru je strukturou vzájemně závislého společenství přírody a bližních, které se táhne napříč věky a v němž pečujeme o to, co nám bylo předáno, a jako odpověď dáváme dary druhým. Nejedná se o uzavřený kruh výměny; spíše se podobá kruhům, které se vlní na rybníku, když se do vody vhodí oblázek.
Je-li Kristus tělem Božím, kterým je, pak chléb, který nabízí, je také tělem vesmíru. Podívejte se do hloubky a všimněte si slunečního svitu v chlebu, modré oblohy v chlebu, mraků a velké země v chlebu. Můžete mi říci, co v chlebu není?