Pouštní stařec Atanáš (asi 300-373) popsal každodenní hodiny strávené zpěvem žalmů jako prospěšné pro výuku biblických dějin a proroctví, pro výchovu a zrání citů a pro proměnu toho, jak zpěvák chápe biblická slova, a dokonce i Boha:
Člověk, který žalmy slyší, když je zpívá, je jejich slovy hluboce dojat a proměněn. Stávají se zrcadlem, v němž vidí svou duši. Cokoli nám způsobuje zármutek, se při zpěvu žalmů uzdraví, a cokoli nám způsobuje klopýtnutí, se objeví. Je to, jako byste Žalmy napsali vy sami. Stávají se tvými vlastními písněmi.
