Kázání stromů

Sedmnáctý týden: Naslouchání stvoření

Barbara Mahany píše o obracejícím zážitku, který měla Kniha přírody na křesťanského mystika bratra Vavřince:

POUČENÍ Z PŘÍRODY

Někdy se při pozorné četbě Knihy přírody dozvídáme nejhlubší poučení z těch nejtišších, nejvšednějších náhod. Náhle spatříte to, kolem čeho jste možná prošli nesčetněkrát, desítky krát. Probuzení se k evangeliu v tom nejprostším obalu. Třeba nahý strom. Strom, jehož nahota náhle nabízí aha!

Bratru Vavřinci pomohl k obrácení strom v zimě

Bratr Vavřinec [1611-1691], bosý mnich ze sedmnáctého století, který našel Boha v hrncích a pánvích své klášterní kuchyně v Paříži, vyprávěl jeden takový příběh. Ve svém jediném publikovaném díle [1], sbírce čtrnácti dopisů, útržku osmdesátistránkového svazku, který jsem kdysi vyhrabal z pižmových archivů jedné knihovny, napsal, jak klíčovou roli v jeho podivuhodném obrácení sehrál strom v zimě, zbavený listí.

Představil si, jak se strom na jaře olistí

 Zdá se, že dobrý bratr vstřebal strohou prázdnotu stromu a způsobem, jakým to dělají svatí a moudré duše, prohlédl za ni. Představoval si možné. Jak je zaznamenáno v předmluvě jeho malé knihy, budoucí bratr stál před holým stromem a představoval si jeho větve, které se brzy zaplní drobnými lístky, jakoby sevřenými v modlitbě.

A představa přešla v božské osvícení

A tak byl zasažen, hlavou napřed. Přívalový pocit nesmírnosti Svatého ho téměř srazil k zemi, když si uvědomil životní sílu, krásu, která by vytryskla z neplodného. V předmluvě jeho malé knížky mě ze všeho nejvíc zarazilo, jak je zvláštní, že božské atributy lze někdy spatřovat v něčem tak obyčejném. A jak nám to celé unikne, když se odmítneme zastavit na místě.

Mahany popisuje některá kázání, která Kniha přírody nabízí:

Poučení o odolnosti stromů

Jaká jsou kázání, která lesy – tato místa meziprostoru, úložiště dávných příběhů – mohou předávat ze své mozaiky větví a větviček, ze svých sloupovitých kmenů a větví, které drží oblohu? Jistě, jsou tam příběhy o odolnosti, o tom, jak odolávají všemu, co jim čas a bohové počasí přichystají, tornádu nebo suchu, ledové bouři nebo dešti jako Noe.

Poučení o lesním společenství

A také poučení o svatém společenství, o tom, jak lesy, ptáci a skotačící zvířata drží stráž, dělí se o potravu, varují se navzájem před nebezpečím, vytvářejí ekosystémy, které mírní teplo a chlad, uchovávají vodu a vytvářejí potřebnou vlhkost. Co ještě z těch časem prověřených pravd, uložených jako letokruhy odhalené v pařezu padlého stromu?…

Můj lesní kostel

Můj chrám, moje mešita, můj lesní kostel, kde je středová ulička z hlíny odřené do syrova, odřené do nitě, ne nepodobné perským kobercům po pratetě, kde jsou klenuté sály zalité proměnlivým stínem a numinózním ( pozn.:dynamické působení nezávislé na vědomé vůli člověka )světlem, zalité mystickou svatozáří, to je svaté místo, kam se vracím a vracím. Je to les, který mi káže, naplňuje mě moudrostí beze slov. Je to místo, kde spatřuji úctu vzbuzující tajemství toho, jaké snad jednou bude nebe.

Přečtěte si tuto meditaci na cac.org

Prameny:

[1] Lawrence of the Resurrection, The Practice of the Presence of God.  

Barbara Mahany, The Book of Nature: The Astonishing Beauty of God’s First Sacred Text(Minneapolis, MN: Broadleaf Books, 2023), 46, 47, 49. 

Image credit and inspiration: Benjamin Yazza, Untitled (detail), New Mexico, 2023, photo, used with permission. Click here to enlarge image. Awe is as close as the way a butterfly alights on a flower in the yard outside.