Meditace Richarda Rohra OFM
Během voleb jsem seděl vedle [brazilského] kardinála Claudia Hummese: opravdu dobrého přítele! . . . Když hlasy dosáhly dvou třetin. . . Řekl: „Nezapomeň na chudé.“. . . jakmile jsem začal myslet na chudé, hned se my v mysli vybavil sv František z Assisi. . . . Pro mě je mužem chudoby, mužem pokoje, mužem, který miluje a chrání stvoření; . . . Je to muž, který nám předává ducha pokoje v podobě chudoby. Ach! Přál bych si aby církevbyla chudá a pro chudé! —Papež František
Rád bych tento týden meditací, který začíná svátkem sv. Františka z Assisi (1182–1226), zasvětil životu a odkazu mého duchovního otce. Ačkoli mnoho lidí zná příběh sv. Františka, myslí, že je stále důležitější všímat si jeho vskutku revolučního přístupu k nenásilí, k jednoduchosti a péči o stvoření. Naštěstí máme v papeži Františku duchovního vůdce, který chápe sílu a naléhavost Františkova poselství. Autor a editor Robert Ellsberg popisuje způsoby, jakými papež František ztělesňuje poselství svého jmenovce:
První jezuitský zvolený papež, kardinál Jorge Bergoglio, se stal prvním, kdo přijal jméno Františka. . . . Není překvapením, že se žádný předchozí papež neodvážil přijmout toto jméno. Jednou z nejviditelnějších asociací v nástupu do služby papeže bylo jeho úplné odmítnutí postavení, moci a důležitosti, všechno to považoval za past. Sv František oslovoval své následovníky Menší bratři. Vážil si Paní chudoby jako své manželky. Když jím pohrdali, když mu bylo spíláno, považoval to za největší radost. . . .
Papež František se nechal svým jmenovcem silně ovlivnit hned na začátku upustil od efektních oděvů a na zakázku vyrobených červených bot a vzdal se Apoštolského paláce ve prospěch skromné místnosti ve vatikánském penzionu. Ale hlavně započal s programem obnovy. František byl koneckonců svatý, který se rozhodl přestavět a reformovat církev následováním příkladu a ducha chudého Ježíše. Odmítl násilí a moc. Natáhl přátelskou ruku k příslušníkům jiných náboženství. Se ženami zacházel důstojně a s respektem. Vážil si přírody a všech jejích tvorů. Vzhlížel k nové formě lidského a vesmírného společenství, které poznamenával láskou. A to všechno dělal s tak velkou radostí a duchem a svobody, že jeho způsob života je přitažlivý pro mnoho našich současníků…
I po osmi stech letech má sv. František bezpochyby nejoblíbenějším světcem na světě – ctí ho v každé zemi, dokonce i světští lidé a lidé jiných vyznání. To pod vlivem jeho úžasných vlastností spojených s romantickými gesty, která někdy navozují sentimentální dojem. Ale za tím vším stojí sv. František jako ten, kdo učinil Ježíšovu cestu důvěryhodnou a konkrétní, a to jak pro ty, kteří jsou povoláni k formálnímu náboženskému životu, tak i pro muže a ženy žijící v běžném světě.