Modlitební skupinu Ruah, založila františkánka Hana Brigita Reichsfeld OFS ve Veselí nad Moravou. Hebrejské slovo Ruah je označení Ducha svatého. Do modlitební skupiny na Sv. Antonínku na Blatnické hoře se přidalo už i několik členů Sekulárního františkánského řádu. Každý kdo by chtěl přispívat přímluvnou modlitbou, může naspat na náš web. Pište i své prosby za co se máme modlit.
O modlitební skupině více na stránkách farnosti Blatnice pod Svatým Antonínkem
Pokyny pro službu v modlitební skupině Ruah
Svědectví ženy, která nás prosila o modlitbu – prošla středně těžkým onemocněním covidu, stále se zotavuje. Napsala nám o svém velkém vnitřním uzdravení. Svědectví je velmi osobní, proto její jméno záměrně nezveřejňujeme. Pokud by se někoho svědectví dotklo a chtěl by s autorkou mluvit, můžeme po domluvě poskytnout na ni kontakt.
Zkušenosti s modlitbami:
Velikonoční zázrak a Vzkříšení Lásky
Když papež František vyhlásil rok sv. Josefa, okamžitě jsem se rozhodla obětovat modlitby a novénu k tomuto velkému přímluvci za spásu manžela, který od nás před dvaceti lety odešel a je po tomto světci pojmenován.
V únoru jsem onemocněla covidem a Bůh toto těžké období použil. Vypnul schopnosti mého těla a rozumu a očišťoval mé srdce, vyprazdňoval ho, aby ho mohl naplnit. Nic jsem nemohla a vše jsem dostávala, On se postaral. Učil mě odevzdat se a důvěřovat. Byl mi neuvěřitelně blízko a zaplavoval mě Láskou.
Slavnost sv. Josefa jsem prožívala on-line s bratry františkány z Beckova na Slovensku. Požehnáním pro mne byla Křížová cesta, texty se dotýkaly mého srdce a vedly mě k hluboké lítosti nad mými hříchy.
V srdci jsem vnímala slova „Omluv se mu“. Zvláštní je, že jsem hned věděla komu a za co. Svému manželovi za to, jak to se mnou neměl lehké, byla jsem nezralá, sobecká, tvrdá, neústupná, pyšná, chtěla jsem vše vlastnit, neuměla jsem se opravdu darovat a milovat… Tak jsem mu v té vteřině milosti napsala a rychle odeslala smsku, protože hned vzápětí mi druhý hlas vnucoval myšlenky, že je to bláznovství…že mi moc ublížil a proč se ponižuji?
Den před Zeleným čtvrtkem se ozval zvonek, v telefonu se představil můj manžel. Vteřinu jsem nedýchala…pak jsem se zeptala, jestli chce jít nahoru…a co se děje? Než došel nahoru, prožila jsem v srdci velmi zvláštní koktejl pocitů a radost, že jde k nám… hrůzu z téhož … stud, že jsem v županu, klid, byl to tvůj muž…smála jsem se sama sobě…Pak jsem se mu dívala do očí, které jsem milovala…měl roušku, ale oči se mu smály.
Mezitím mi podával medvědí česnek pro babičku…to už jsem vůbec nechápala. On přišel po 20 letech, aby mojí mámě přivezl medvědí česnek? Ale dělala jsem jakoby nic, moc jsem poděkovala, že jí to předám…mluvili jsme spolu normálně, jako kdyby včera šel…a dnes se vrátil. Bylo to pokojné, bez napětí, cítila jsem, že je to odpověď na tu smsku, naše smíření, odpuštění, osvobození nás obou. Měla jsem v srdci lásku, kterou jsem roky necítila, kvůli bolesti jsem si to zakázala, a dnes tam byla znovu, ale jiná, svobodná. Popřál mi krásné Velikonoce.
Nic kolem se nezměnilo a přece je vše jinak. Zůstala mi v srdci tichá radost.
Bohu a sv. Josefovi díky!
NEUSTOUPÍM, KDYŽ TO NEVZDÁŠ
To jsou slova, která jsem slyšela ze svého nitra – přibližně z místa, kde bije srdce a kde má člověk svědomí – ve chvílích, když to bylo s manželem moc špatné.
Oba jsme se nakazili covidem. Já jsem měla lehčí průběh, jeho odvezli do nemocnice. Paní doktorka, která ho přijímala, mi hned volala, že je ve velice kritickém stavu, nedaří se jim okysličování, ať si zavolám ráno, jak to dopadlo. Byla velice citlivá, jsem vděčná za její přístup. Věděla jsem, že je to špatné, ale až tak rychlý postup jsem nečekala.
Brečela jsem, zkoušela jsem se modlit. Šlo to ztuha, bylo mi v tu noc velice úzko. Věděla jsem, že to nesmím vzdát, ale neustále jsem padala do depresí a temných myšlenek. Ráno mi řekli, že manžel sice žije, ale je stále ve velice kritickém stavu. Poprosila jsem o přímluvu své nejbližší, všechny známé, o kterých vím, že se umí modlit. Oni prosili i za mě. Chvílemi jsem opravdu cítila jejich modlitbu, i můj strach se umenšoval. Mám úžasné přátele.
Nicméně manželova léčba trvala dlouho. Strávil celkem 881 hodin na plicním ventilátoru, provázen problémy různého typu. V průběhu léčby do jeho těla museli vpravit mnoho druhů antibiotik, jak horečky stoupaly, klesaly a zase stoupaly. Měl ventilaci na vysokém stupni, vícekrát mu nasadili oběhovou podporu, dostal několikrát elektrický výboj do srdíčka, protože běžné postupy nezabíraly. Měl oboustranný zápal plic, rentgen ukazoval veliké poničení. Bylo to propojené se zánětem srdečního svalu, a na ten se umírá.
Blížil se 40. den hospitalizace. Sestřička si vyžádala telefonní číslo, kdyby něco, protože stav se nelepšil. V tu dobu jsme stále byli provázeni modlitbami našich přátel a dokonce úplně neznámých, ale nádherných lidiček. Jak jinak si vysvětlit ten stav, když jsem se cítila v bezpečí a byla jsem jakoby nesena na nějaké hladině či v proudu. Dokonce i slovo víra se podobá slovu vír, ať už si představíme jakýkoliv – vzdušný nebo vodní.
Jedna sestra mě povzbuzovala slovy: „Vydrž, někdy se stává, že se to po čtyřicítce zlomí“. A měla pravdu.
Pustili mě na ARO, modlila jsem se, povolávala jsem ho do života. Později mi řekl, že se viděl v jakémsi šedém tunelu, pomalu odcházel. Potom jsem se na jiném konci objevila já, zářila jsem a volala na něho, ať se vrátí. On o tom v tu chvíli ani moc nepřemýšlel, otočil se mým směrem a vydal se za mnou.
Komplikace se po 40 dnech zmírnily a manžela pomalu začali probouzet. Zkontrolovali mu plíce – saturace ukazovala 98%. I tak ještě nebylo úplně vyhráno. Dostavily se problémy jiného typu, ale už to vypadalo nadějně.
Časem ho převezli na oddělení rehabilitace, kde ho postavili na nohy. Řešili mu spadlé špičky – to covidoví pacienti mívají, i celkovou hybnost. Jakmile začal dělat pár kroků s chodítkem, byl po 125 dnech léčení v nemocnici propuštěn domů.
Dnes k nám jezdí 2x denně sestřičky a převazují mu dekubity (proleženiny), jezdíme na rehabilitaci s nohama, ale lepší se to. Víme, že zotavovat se bude ještě několik měsíců.
Bůh nám stvořil i zdravotníky, bez jejichž vydatné pomoci si to neumím představit. Dal jim znalosti o těle, trpělivost a pevné nervy, je to až obdivuhodné, co musí řešit a s čím se potýkají. Ale po každém z nás chce, abychom hledali Jeho tvář, pomoc z Jeho strany. Touží po naší spolupráci – právě teď, v době jakéhosi celosvětového soužení.
Děkujeme Vám všem, kteří jste nás nesli na modlitbách, ať Vám to Bůh mnohonásobně vrátí.
Jana a Stanislav Zlámalíkovi
Weby s modlitbami