Neboj se

Strach nás může ochromit

Třináctý týden: Nebojte se

 Otec Richard Rohr hledá hlavní původ našich strachů v našem malém nebo falešném já, které nedůvěřuje plně Boží lásce. Boží láska je přitom přítomna všude.

Strach je jako kontrakce

Strach velmi rychle spojuje nesourodé části našeho falešného já. Ego se pohybuje vpřed pomocí kontrakce, sebeobrany a odmítání, a tím nám radí odmítat. Kontrakce nám pomáhá se soustředit, najít cíl a směr, poskytuje nám falešné sebevědomí a jakýsi pocit bezpečí. Použije naši paniku, zkouší jí zakrýt a snaží se ji proměnit v cílevědomost a naléhavost. Probouzí v nás naši pudovost. Naše pudy však nebudou klidné a neučiní nás šťastnými. Budeme i nadále plni strachu a vše nebezpečí bude„Tam venku“ . Neuvědomíme si, že můžeme hledat cestu „uvnitř nás“.  

Naše vnitřní já může rozlišit dva směry

Naše Duše (neboli naše Pravé Já) nebere sílu ze zmenšování ale naopak z rozšíření. Nepracuje vyloučením, ale naopak začleněním. Vidí věci do hloubky a do šíře. Proto nám neříká nám ne, ale říká ano. Alespoň do určité úrovně hodnotí pozitivně vše, co jí přijde do cesty. Dokážete v sobě rozlišit oba dva opačné pohyby?  

Strach a nebo odvaha přijmout?

Strach a uzavírání nám sice umožňují druhé lidi eliminovat, odepsat, vyloučit a nějakým způsobem je vyhnat (tedy alespoň v naší mysli). Získáme okamžitě pocit, že vše máme pod kontrolou a že jsme našly bezpečné hranice (někdy dokonce, že jsou to svaté hranice). Lidé, kteří se takto umí ovládat, se však nakonec obvykle bojí, že o něco přijdou. Pokud se ponoříme hlouběji do sebe, zjistíme, že v každém z nás je jak rebel, tak i diktátor, jsou v nás dva různé konce z téhož spektra. Téměř vždy je to strach, který ospravedlni buď naši vzpouru na kolenou nebo naši potřebu dominovat – je to vždy strach, který si málokdy uvědomíme, protože se svým jednáním snažíme zvládat každou situaci .  

Autor Gareth Higgins popisuje jak přejít přes “ne” způsobené strachem k “ano” které plodí láska:  

Gareth Higgins

Když se naučíte podívat se za svůj strach, zjistíte , na čem vám skutečně záleží. Co si opravdu přejete chránit: lidi, místa, věci, naděje, sny.

Obranný val a nebo rozšířit srdce?

Vaše pokusy vytvořit pro sebe lepší život, nebo i lepší život pro všechny nefungují za pomoci agresivity, studu a nebo odloučení se. Když však rozšíříme svůj okruh péče tak, aby zahrnoval všechny lidi, všechna místa, celé stvoření, zjistíme, že máme všichni společné obavy a že všechny naše starosti mají stejný původ. Snažte se porozumět svému strachu a možná zjistíte, že se všichni jen snažíme přijít jen na to jak milovat a být milováni. [1] 

Božský doprovod k lásce

Otec Richard pokračuje:  

Většinou potřebujeme někoho, kdo by nás na vnitřních cestách našeho já pomáhal a doprovázel nás. Jinak budeme patřit nejspíše k velké část lidstva , která nezná cestu do hlubin svého nitra. Kéž bychom věděli, s kým se tam setkáme. Pak bychom mohli říci spolu se svatou Kateřinou z Janova (1447-1510): “Moje nejhlubší já je Bůh!”. [2] Nenajdeme-li doprovázení zůstane většina z nás na povrchu vlastního života. A tam nás bude ochraňovat naše ustrašená duše – chránit nás před obtěžováním druhých lidí. Přijmeme-li božský doprovod, doslova “najdeme svou duši” a najdeme Toho, kdo v ní s láskou přebývá.