Shrnutí třináctého týdne
27. března – 1. dubna 2022
Neděle
Strach velmi rychle sjednocuje nesourodé části našeho falešného já. Ego se pohybuje vpřed kontrakcí, sebeobranou a odmítáním, tedy tím, že říká ne. Duše nebo Pravé Já nepostupuje kontrakcí, ale expanzí. Postupuje vpřed, nikoli vyloučením, ale začleněním. —Richard Rohr
Pondělí
Bůh – Matka Slepice (Kvočna) shromažďuje všechna svá zranitelná maličká kuřátka, pod svá ochranná křídla, abychom věděli, kam patříme, protože právě tam nacházíme teplo a útočiště. – Nadia Bolz-Weber
Úterý
Ježíš nás vybízí, abychom objevili, že náš strach je vetkán do Božího vlastního života, jehož život je tajemně vetkán do všech děsivých věcí, které se nám jako lidským bytostem společně na této zemi mohou stát a co se dějí. —James Finley
Středa
Slyším-li Nebojte se tak doufám, že to není příkaz abych se nebála, ale jde spíše hlas pečujícího Boha, který se umí přiblížit k naší bázlivosti. Slyším-li slova Nebojte se , představuji si něžného Boha, jak kolébá své stvoření na svých prsou.
—Cole Arthur Riley
Čtvrtek
Pokud má člověk pocit, že nepatří do společnosti tak, jak je to pro ostatní lidi naprosto normální, rozvíjí se v něm hluboký pocit nejistoty. Ale vědomí toho, že jsme Božími dítětmi, má tendenci uklidnitt naše ego a vede k nové odvaze, nebojácnosti a síle. —Howard Thurman
Pátek
Víra nemusí vymýšlet řeku právě proto, že je schopna důvěřovat, že řeka už existuje. Řeka teče; a my už jsme v ní. To je pravděpodobně nejhlubší význam „božské prozřetelnosti“. Proto se nebojte.
—Richard Rohr
Trénink třináctého týdne
Rozhovor se svým strachem
Autorka a moderátorka Lisa Colón DeLay chápe strach jako emoci, o kterou je třeba se zajímat, hovořit s ní a nakonec se s ní spřátelit. Níže doporučuje vést rozhovor s naším strachem jako součást našeho vnitřního růstu v Bohu
Nemusíme jít na strach s vidlemi. Strach nám má co říct. Naše strachy nám nabízejí pozvání, abychom se zapojili do nepohodlí vnitřních míst. Dáte svému strachu šanci, aby k vám promluvil?
Uvědomte si svůj stav, zastavte se a popřemýšlejte
Když si uvědomíte, že se bojíte nebo že se vám nedaří, sedněte si se svým strachem a promluvte si s ním. Zde jsou tři způsoby, jak mluvit se strachem: Za prvé, když cítíte nebo si všimnete nepohody, zastavte se. Dejte si pauzu, dokud se nedozvíte víc. Za druhé, přiznejte si, co se v daném okamžiku děje. Buďte k sobě upřímní: “ Cítím se špatně – negativně Co vlastně cítím? Možná je to strach, ale jsem také naštvaný. Co ještě? Cítím se přehlížený.“ Za třetí se ponořte trochu hlouběji. Zeptejte se: Co se mi to snaží ukázat? nebo Co jiného se může dít? Dejte si nějaký čas a ponořte se do strachu: „Nejsem si jistý, proč jsem naštvaný. Teď, když o tom více přemýšlím, nebyl to zas tak dobrý den. Dnes se staly tři věci, které ve mně vyvolaly pocit frustrace, méněcennosti a pocitu, že mě nikdo nebere vážně.“ A co se stalo? . . .
Klaďte si otázky
Rozpaky nebo stud nás pravděpodobně uvedou do režimu „zamrzlé mysli“. Dalšími neužitečnými reakcemi jsou popírání, hněv a uhýbání. Místo podlehnutí strachu nebo neklidu, začněme si klást otázky a začněme být zvědaví. A jakmile si všimneme něčeho nového, pokračujme dál.