Týden šestnáctý: Vzkříšení
Pro katolickou teoložku Elizabeth Johnsonovou je Ježíšovo vzkříšení příslibem nového života pro celé stvoření:
Vzkříšení celé Země
Jako první ovoce hojné sklizně slibuje vzkříšený Ježíš Kristus budoucnost pro všechny mrtvé, nejen pro mrtvé lidského druhu, ale pro všechny druhy. V Ježíši ukřižovaném a vzkříšeném Bůh, který milostivě oživuje mrtvé a uvádí v život věci, které neexistují, vykoupí celý kosmos. Jak kázal Ambrož Milánský [† 397] ve čtvrtém století: „V Kristově vzkříšení povstala sama země.“ [1]
Ježíš – vtělená Moudrost – povolán znovu k životu
Úvaha zní následovně. Tato osoba, Ježíš Nazaretský, vtělená Moudrost, byla složena z hvězdné a pozemské hmoty; jeho život tvořil skutečnou součást historického a biologického společenství Země; jeho tělo existovalo v síti vztahů čerpajících z celého fyzického vesmíru a rozšiřujících se do něj. Jako dítě Země zemřel a Země si ho vyžádala zpět do hrobu. Při vzkříšení bylo jeho tělo znovu povoláno k životu v proměněné slávě. Vzkříšený Ježíš se znovu narodil jako dítě země, zářivě proměněné. . . . Vyvíjející se svět života, veškerá hmota ve svých nekonečných permutacích, nezůstane pozadu, ale bude přetvořena vzkříšením skrze působení Boha Stvořitele. [2]
Františkánský teolog Ilia Delio napsala na začátku pandemie a připomenula nám, že vzkříšeného Krista můžeme oslavovat v našich životech a v přírodě:
Kde je Kristus?
Kde je tento vzkříšený Kristus? Všude a všude kolem nás – ve vás, ve vašem sousedovi, na dřínu venku, na pučící vinné révě, v mravencích, kteří vyskakují skulinami. Celý svět je naplněn Bohem, který prozařuje i ta nejtemnější místa našeho života. „“Jít do kostela“ znamená probudit se k této božské přítomnosti uprostřed nás a odpovědět v lásce ano: Tvůj život, Bože, je mým životem a životem celé planety. . . .
Kristus je totiž všude a jeho láska nás učiní celistvými
Máme pozvání jít do kostela novým způsobem, s modlitbou před novým listím pučícím spícími stromy nebo před vratkými květy na kraji silnice, které se tlačí přes pevnou zemi. [S Františkem z Assisi] můžeme také zpívat se vzduchem, který dýcháme, se sluncem, které na nás svítí, s deštěm, který se valí dolů, aby zaléval zemi. A můžeme plakat s těmi, kteří truchlí, se zapomenutými, s těmi, kteří trpí nemocí nebo chorobou, s slabý, s uvězněnými. Můžeme truchlit v solidaritě soucitu, ale musíme žít v naději na nový život. Neboť jsme velikonoční lidé a jsme povoláni oslavit celou zemi jako tělo Kristovo. Každý skutek vykonaný v lásce vzdává Bohu slávu: děkovné zastavení, smích, pohled na slunce nebo jen přípitek svým přátelům na vašem virtuálním setkání. Dobrá zpráva? „On tu není!“ Kristus je totiž všude a láska nás učiní celistvými. [3]
Prameny:
[1] Ambrose, On the Death of Satyrus, book 2, paragraph 102.
[2] Elizabeth A. Johnson, Creation and the Cross: The Mercy of God for a Planet in Peril (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2018), 190, 191.
[3] Ilia Delio, The Hours of the Universe: Reflections on God, Science, and the Human Journey (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2021), 195–196.
Image credit: Suzanne Szasz, Window Box at 69th Street (detail), 1973, photograph, New York, public domain, National Archives. Jenna Keiper, Icon at the Center for Action and Contemplation (detail), 2021, photograph, New Mexico, used with permission. Suzanne Szasz, At High Rock Park on Staten Island (detail), 1973, photograph, New York, public domain, National Archives. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: We are invited to fully experience resurrection wherever we are. Can you sense it? See it? Smell it? Touch it? It’s all around.