Week Nineteen: Luminous Darkness, Deepening Love (Světlo ve tmě způsobuje prohlubující se Láska)
Pokud něco nerodí pokoru, lásku, umírání sobě samému, zbožnou prostotu a ticho – co to může být?
-Jan od Kříže, Výstup na horu Karmel, kniha 2, kapitola 29
Temná noc mění Naše životy
Ačkoli je temná noc duše hluboce osobní zkušenost, má dalekosáhlé důsledky pro to, jak se projevujeme ve svém životě a jak komunikujeme s ostatními, s nimiž žijeme, pracujeme a modlíme se.
V podcastu CAC Turning to the Mystics hovoří James Finley o Janu od Kříže jako o vzoru toho, jak spojení naší duše s Bohem v temné noci proměňuje naše lidství.
Temná noc dovedla Jana od Kříže k velkému soucitu
Když se podíváme na Duchovní kantikum a světlo, které září z temnoty, a na manželství s Bohem, na mystické manželství a tak dále, [Jan] byl skutečně známý svou citlivostí k chudým, svou citlivostí k nemocným. Byl také známý svým soucitem. Jeden z bratří si do svého deníku zapsal: „Když vyrážíme na naše malé nedělní skupinky a malé skupinky na procházku, vždycky doufáme, že se k nám Jan od Kříže přidá, protože nás vždycky rozesměje.“ Hluboká láska, kterou choval k Terezii [z Avily], toto hluboké mystické přátelské pouto, které je pojilo, bylo plně živé. Při své smrti si v klášteře, kam odešel, záměrně vybral jednoho z představených, který ho neměl rád. Na smrtelné posteli zavolal tomu představenému: „Tak ať už jsem přispěl ke konfliktu mezi námi čímkoli, chci se mu omluvit.“ A on se mu omluvil. Tak zemřel a [říkalo se], že představený vyšel ven s pláčem. To mu změnilo život.
Radikální proměna je spojena s neustálou modlitbou
Takže to je důkaz temné noci. Radikalizuje! A to je podle mě vědomí Krista ve světě. Je mimo temnotu tohoto světa způsobem, který paradoxně radikalizuje naši přítomnost v něm ke svatosti života za podmínek života. . . . Někdy si v přibývajícím věku říkám malou modlitbu: „Bože, pomoz mi být takovým starým člověkem, jakým mladí lidé chtějí, aby staří lidé byli. Pomoz mi nejen takhle mluvit, ale pomoz mi takhle chodit, takhle zvedat telefony a takhle mluvit se svými vnoučaty.“ A takhle to dělám. Všichni se tu snažíme dělat, co je v našich silách, abychom tak žili. [1]
Finley mluví o ovoci naší věrnosti zkušenosti temné noci:
Je třeba neustálé vytrvalosti
Pokud zůstaneme na této cestě a projdeme jí, pronikneme hlouběji, hlouběji, a ještě hlouběji a pak můžeme uvidět, že v každém daném okamžiku těmito způsoby, skrze manželskou lásku, skrze rodičovství, skrze samotu, skrze jednotu se světem, skrze ticho, skrze službu komunitě, skrze umění, v každém daném okamžiku může problesknout naše nečekaná blízkost k tomuto mystickému rozměru sjednocení. [2]
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)
Prameny:
[1] James Finley with Kirsten Oates, “Dialogue 1: The Ascent of Mount Carmel,” March 22, 2021, in Turning to the Mystics, season 3 (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2021), podcast, MP3 audio.
[2] James Finley, “St. John of the Cross: Session 1,” March 15, 2021, in Turning to the Mystics, season 3 (Albuquerque, NM; Center for Action and Contemplation, 2021), podcast, MP3 audio.
Image credit: Jenna Keiper, Untitled Window (detail), 2021, photograph, New Mexico, used with permission. Dorothea Lange, Village Dwelling (detail), 1936, photograph, Library of Congress, public domain. Jenna Keiper, Untitled Window II (detail), 2021, photograph, New Mexico, used with permission. Jenna Keiper and Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: The house in the center image is shut against the harsh sun. It is closed and dark inside. Yet darkness can hold deep beauty and its own kind of light, creating conditions for healing and illumination. After our dark night we may be invited to gently lift the blinds.