Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
To, co vnímáme jako utrpení, depresi, zbytečnost – okamžiky, kdy se Bůh stáhl – jsou často hlubokými projevy důvěry a pozváním k intimitě ze strany Boha. Na vnitřní cestě duše potkáváme Boha, který komunikuje s naším nejhlubším já, umožňuje a odpouští chyby. Právě toto dávání a přijímání a vědomí, že k němu dojde, činí Boha tak skutečným jako Milence.
„Mystik není někdo, kdo říká: ‚Podívejte se, co jsem udělal!‘ Mystik je ten, kdo říká: ‚Podívejte se, co se mnou udělala láska. Nezbylo nic jiného než Boží intimní láska, která se mi dává jako já sám.‘ To je požehnání v chudobě: když se vše v nás, co není Bohem, rozpustí a my si konečně uvědomíme, že jsme již tak krásní, jak je krásný Bůh, protože Bůh nám dal svou nekonečnou krásu jako to, čím jsm
Zatmění nám připomíná, abychom setrvali ve tmě, vychutnávali si ticho, přijímali stín – protože světlo přichází, vzkříšení je na cestě, transformace se odehrává, protože Bůh pracuje v tajnosti a v tichosti, aby nás stvořil znovu.
Je tu však ještě jedna stinná stránka, do níž nás vede Bůh a milost, a povaha samotné cesty. Mnozí svatí ji nazývali „temnou nocí“. Rozdíl je v tom, že stále cítíme, že jsme sem byli vedeni záměrně, nějakým způsobem. Víme, že se nacházíme v liminálním prostoru, mezi a mezi, na prahu – a musíme zde zůstat, dokud se nenaučíme něco podstatného. Stále to není žádná legrace – plná pochybností a „démonů“ všeho druhu – ale je to temná Boží noc. V takovém liminálním prostoru se odehrává veškerá proměna.
Nechtěl bych obětovat svou duši / za všechny krásy tohoto světa. / Je jen jedna věc, / pro kterou bych riskoval všechno: / nevím co, / co se skrývá / v srdci tajemství. Jan od Kříže
Pokud zůstaneme na této cestě a projdeme jí, pronikneme hlouběji, hlouběji, a ještě hlouběji a pak můžeme uvidět, že v každém daném okamžiku těmito způsoby, skrze manželskou lásku, skrze rodičovství, skrze samotu, skrze jednotu se světem, skrze ticho, skrze službu komunitě, skrze umění, v každém daném okamžiku může problesknout naše nečekaná blízkost k tomuto mystickému rozměru sjednocení.
I Bůh ustoupí „skrývá svou tvář“, jak to nazývalo mnoho mystiků a spisovatelů. Bůh vytváří vakuum, které může vyplnit jen Bůh. Bůh v tu dobu čeká, zda budeme svému Božímu partnerovi důvěřovat, aby nakonec zaplnil prostor v nás, který se tím stane ještě prostornějším a vnímavějším. To je ústřední téma temnoty, nutných pochybností nebo toho, co mystici nazývali „stažení Boží lásky“.