Padesátý týden: Skryté dílo milosti-Pondělí, 8. prosince 2025
Richard Rohr přemýšlí o tanci božské intimity:
Vzájemné ohledy při tanci
Božsko-lidský milostný vztah je ve skutečnosti vzájemným tancem. Někdy, abychom mohli udělat krok vpřed, musí náš partner trochu ustoupit. Toto ustoupení trvá jen okamžik a jeho účelem je přiblížit nás k sobě – ale v danou chvíli to tak necítíme. Máme pocit, že se náš partner stahuje.
Je potřeba si vzájemně důvěřovat
Bůh vytváří tento ústup, „skrývá svou tvář“, jak to nazývají mnozí mystici a písma. Bůh vytváří vakuum, které může naplnit pouze on sám. Poté Bůh čeká, zda budeme důvěřovat našemu božskému partnerovi, že nakonec naplní ten prostor v nás, který se nyní stal ještě prostornějším a vnímavějším.
Dávání a přijímání ve vztahu
To je ústřední téma temnoty, nezbytné pochybnosti nebo toho, co mystici nazývají „Božím ústupem lásky“. To, co vnímáme jako utrpení, depresi, zbytečnost – okamžiky, kdy se Bůh stáhl – jsou často hlubokými projevy důvěry a pozváním k intimitě ze strany Boha. Na vnitřní cestě duše potkáváme Boha, který komunikuje s naším nejhlubším já, umožňuje a odpouští chyby. Právě toto dávání a přijímání a vědomí, že k němu dojde, činí Boha tak skutečným jako Milence. [1]
Překladatelka španělského mystika Jana od Kříže (1542–1591) Mirabai Starr nabízí tento vzrušující popis temné noci, ve které se Bůh přesouvá z dynamické přítomnosti k milující nepřítomnosti:
Odhalování Přítomnosti v nepřítomnosti
Řekněme, že když jste byli velmi mladí, závoj se zvedl natolik, abyste mohli zahlédnout skutečnost, která se za ním skrývá, a pak zase spadl. Možná se to už nikdy neopakovalo, ale ty jsi na to nemohl zapomenout. A tento objev se stal hlavní hnací silou zbytku tvého života způsoby, které sis možná ani neuvědomil…
Mysl srdce
Řekněme, že tyto [duchovní] praktiky naplňují tvé srdce. Díky nim cítíš svatost jako vítr v každé buňce svého těla a myslíš na řeky svatých myšlenek… Vášeň tvé lásky k Bohu se zintenzivňuje…
Temná noc
Řekněme, že modlitba začíná vysychat na vašem jazyku. Posvátná literatura se stává spadaným listím, které odvájí vítr. Meditace již nepřináší klid. Oddanost slábne, praská. Bůh, před kterým se klaníte, vás již nepřitahuje…Řekněme, že všechny známé duchovní místnosti, do kterých chodíte hledat útočiště, jsou nyní temné a prázdné. Přesto se posadíte. Sundáte si šaty u dveří a vstoupíte nahý. Všechny plány zmizely… Tento klid se prohlubuje úměrně vašemu odevzdání se.
Temná noc je záře Boha uvnitř srdce
Řekněme, že to, co se tajně děje, je to, že Milovaný vás miluje také. Že váš první pohled na Absolutno byl prvním velkým darem, který vám Bůh dal. Že vaše roky zjevení uvnitř jeho mnoha nádob byly jeho druhým darem, kdy vás jako matka držel jako dítě blízko u své hrudi a něžně vás krmil. A že tato temnota duše, do které jste se dostali a ze které se zdá, že se nemůžete dostat ven, je jeho posledním a největším darem pro vás.
Protože pouze v této obrovské prázdnotě může vstoupit jako váš Milovaný a naplnit vás. Kde temnota není nic jiného než nevýslovná záře. [2]
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, The Universal Christ: How a Forgotten Reality Can Change Everything We See, Hope For, and Believe (Convergent Books, 2021), 78–79.
[2] Mirabai Starr, introduction to Dark Night of the Soul, John of the Cross, trans. Mirabai Starr (Riverhead Books, 2002), 1–3.
Image credit and inspiration: Laura Barbato, untitled (detail), 2020, photo, Italy, Unsplash. Click here to enlarge image. Wiping the fog from the window becomes our small gesture of being in the Dark Night—an embodied “I’m here” that reaches for clarity amid unknowing, while the small, steady candle reminds us that the spirit still burns softly even when the season feels bright and our inner world does not.