Padesátý týden: Skrytá práce milosti-Neděle, 7. prosince 2025-Druhá adventní neděle
Otec Richard Rohr popisuje, jak se naučil důvěřovat Bohu v dobách nejistoty a dokonce i zjevné temnoty:
Hlubší důvěra uvnitř temnoty
V roce 1970 jsem opustil seminář s přesvědčením, že mou úlohou je mít odpověď na každou otázku. Naučil jsem se, že nevědět a často ani nepotřebovat vědět je – překvapivě – hlubší způsob poznání a hlubší ponoření se do soucitu. To je jistě to, co mystici myslí „smrtí“ a proč o ní mluví s tolika metaforami. Je to zásadní přechod. Možná proto Ježíš chválil víru ještě více než lásku; možná proto svatý Jan od Kříže nazval víru „zářivou temnotou“. Ano, láska je konečným cílem, ale ještě hlubší důvěra uvnitř temnoty je cestou, jak se k ní dostat. [1]
Bůh v duši působí ve tmě, abychom nemohli převzít kontrolu
Můj dobrý přítel Gerald May vnesl nové světlo do významu fráze Jana od Kříže „temná noc duše“. Řekl, že Bůh musí v duši působit v tajnosti a ve tmě, protože kdybychom plně věděli, co se děje a co od nás nakonec tajemství/Bůh/milost bude vyžadovat, pokusili bychom se buď převzít kontrolu, nebo celý proces zastavit.
Temná noc je dobrá věc – je osvobozující
May píše:
Temná noc je hluboce dobrá věc. Je to pokračující duchovní proces, ve kterém jsme osvobozeni od připoutaností a nutkání a získáváme sílu žít a milovat svobodněji. Někdy je toto opouštění starých způsobů bolestivé, občas dokonce zničující. Ale to není důvod, proč se noc nazývá „temnou“. Temnota noci neznamená nic zlověstného, pouze to, že osvobození probíhá skrytým způsobem, mimo naše vědomí a porozumění. Děje se to tajemně, v tajnosti a mimo naši vědomou kontrolu. [2]
Božské a naše ano
Nikdo dobrovolně nesleduje svůj vlastní zánik, i když umírá falešné já. Bůh musí naše iluze tajně odstraňovat, když se nedíváme a nemáme dokonalou kontrolu, říkají mystici. Pokračujeme vpřed způsoby, kterým ani nerozumíme, a skrze tiché působení času a milosti, protože „hlubina volá hlubinu“ (Žalm 42:8). Jinými slovy, Duch navozuje hlubokou rezonanci a intimitu s naším duchem, protože nekonečné božské ano vyvolává v nás stále hlubší ano. [3]
Boží intimní láska
Jak říká James Finley, jeden z hlavních členů fakulty CAC: „Mystik není někdo, kdo říká: ‚Podívejte se, co jsem udělal!‘ Mystik je ten, kdo říká: ‚Podívejte se, co se mnou udělala láska. Nezbylo nic jiného než Boží intimní láska, která se mi dává jako já sám.‘ To je požehnání v chudobě: když se vše v nás, co není Bohem, rozpustí a my si konečně uvědomíme, že jsme již tak krásní, jak je krásný Bůh, protože Bůh nám dal svou nekonečnou krásu jako to, čím jsme.“ [4]
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Things Hidden: Scripture as Spirituality, rev. ed. (Franciscan Media, 2022), 38.
[2] Gerald G. May, The Dark Night of the Soul: A Psychiatrist Explores the Connection Between Darkness and Spiritual Growth (HarperOne, 2004), 4–5.
[3] Adapted from Richard Rohr, Falling Upward: A Spirituality for the Two Halves of Life, rev. ed. (Jossey-Bass, 2024), 32.
[4] James Finley, Intimacy: The Divine Ambush(Center for Action and Contemplation, 2013). Available as MP3 audio download.
Image credit and inspiration: Laura Barbato, untitled (detail), 2020, photo, Italy, Unsplash. Click here to enlarge image. Wiping the fog from the window becomes our small gesture of being in the Dark Night—an embodied “I’m here” that reaches for clarity amid unknowing, while the small, steady candle reminds us that the spirit still burns softly even when the season feels bright and our inner world does not.