Temná noc

Mystické vábení

Devatenáctý týden: Temnota září, prohlubující se láskou

 
V nové knize Mirabai Starrové Svatý Jan od Kříže: Jana od Kříže (1542-1591) vyzdvihuje čtyři hlavní témata: touhu, mlčení, nepoznání a lásku. Meditace tohoto týdne se zaměřují na tato čtyři trvalá mystická témata. Začínáme úvahou otce Richarda o jeho vlastní zkušenosti s Bohem:

Mirabai Starr

Milostný tanec s Bohem

Milostný vztah mezi Bohem a člověkem je skutečně vzájemným tancem. Někdy, abychom mohli vykročit vpřed, musí druhý partner trochu ustoupit. Toto odstoupení je jen na okamžik a jeho účelem je přitáhnout nás k němu nebo k ní – ale v danou chvíli to tak nevypadá. Máme pocit, že náš partner ustupuje. Nebo nám to prostě připadá jako utrpení.

Bůh ustoupí do temnoty

I Bůh ustoupí “skrývá svou tvář”, jak to nazývalo mnoho mystiků a spisovatelů. Bůh vytváří vakuum, které může vyplnit jen Bůh. Bůh v tu dobu čeká, zda budeme svému Božímu partnerovi důvěřovat, aby nakonec zaplnil prostor v nás, který se tím stane ještě prostornějším a vnímavějším. To je ústřední téma temnoty, nutných pochybností nebo toho, co mystici nazývali “stažení Boží lásky”.

Bůh ustoupí do temnoty aby nabídl větší intimitu

Věděli, že to, co se jeví jako utrpení, deprese, zbytečnost – okamžiky, kdy se Bůh stáhl -, jsou často hluboké akty důvěry a pozvání k intimitě ze strany Boha. Na vnitřní cestě duše se setkáváme s Bohem, který komunikuje s naším nejhlubším já, který člověka rozvíjí, dovoluje mu chyby a odpouští mu je. Právě toto dávání a přijímání a vědomí, že k dávání a přijímání bude docházet, činí Boha jako Milujícího tak skutečným.

Bůh nás tím zve na hlubinu

Zkušenost mystika dvacátého století Pierra Teilharda de Chardin je ozvěnou zkušenosti Jana od Kříže o čtyři století dříve:
Bůh se nenabízí našim konečným bytostem jako věc, která je celá a připravená k přijetí. Bůh je pro nás věčným objevováním a věčným růstem. Čím více si myslíme, že Bohu rozumíme, tím více se nám Bůh zjevuje jinak. Čím více si myslíme, že Boha držíme, tím více se Bůh vzdaluje a vtahuje nás do hlubin sebe sama. [1]

Osobní zkušenost:

Otec Richard uzavírá:
Musím k vám být upřímný, pokud jde o můj vlastní život. Posledních deset let jsem měl jen málo duchovních “pocitů”, ani útěchy, ani opuštěnosti. Většinu dní jsem se musel prostě rozhodnout věřit, milovat a důvěřovat. Vím, že v tomto ohledu stojím v dobré společnosti Teilharda, Jana od Kříže, Matky Terezy a bezpočtu dalších mystiků a světců a možná i některých z vás.

Krok do temnoty je krokem ke světlu lásky

Ale Bůh mě odměňuje za to, že jsem se nechal odměnit Bohem:
To je božský dvojstup, kterému říkáme milost:
Dělám to, a přesto to nedělám;
Děje se to mně, a přece to dělám i já.
Bůh však v tomto tanci, který poznáme až s odstupem času, nás vždy vede.


Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)

Prameny:

[1] Pierre Teilhard de Chardin, The Divine Milieu: An Essay on the Interior Life (New York: Harper and Brothers, 1960), 119. Note: some changes made for inclusive language.

Adapted from Richard Rohr, The Universal Christ: How a Forgotten Reality Can Change Everything We See, Hope for, and Believe (New York: Convergent, 2019, 2021), 78–79. 

Image credit: Jenna Keiper, Untitled Window (detail), 2021, photograph, New Mexico, used with permission. Dorothea Lange, Village Dwelling (detail), 1936, photograph, Library of Congress, public domain. Jenna Keiper, Untitled Window II (detail), 2021, photograph, New Mexico, used with permission. Jenna Keiper and Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.

This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story. 

Image inspiration: The house in the center image is shut against the harsh sun. It is closed and dark inside. Yet darkness can hold deep beauty and its own kind of light, creating conditions for healing and illumination. After our dark night we may be invited to gently lift the blinds.