Devatenáctý týden: Světlo ve tmě je prohlubující se láska
Jedním z hlavních témat, které se objevuje v díle Jana od Kříže, je touha duše po Bohu. Tento stav popisuje Mirabai Starrová:
Opustil tě milovaný Bůh?
Je to pocit, jako by do vašeho života vstoupil nejkrásnější milenec na světě, dvořil se vám dokonalou poezií a elektrizujícími polibky, slíbil vám, že jste ta jediná, ta jediná, a pak uprostřed noci beze slova zmizel. Ale je to milenec, který vás nikdy neopustí. . . . Znáš jen nesnesitelnou touhu. Zapomněla jsi, že touha sama je odpovědí na touhu, že v samotném volání po Svatém se do tebe Svatý vlévá. [1]
Prostřednictvím své poezie volá Janova duše k Bohu:
Kde jsi se schoval,
[Milovaný], a nechal jsi mě truchlit, mít velkou starost?
Zranil jsi mě a nechtěl jsi zůstat
ale pryč jsi odběhl jak jelen?
Spěchal jsem a prosil jen vzduch.
Vy pastýři, vy, kteří se touláte
nad pohořím, kde se hory dotýkají nebe,
kdybyste potkali mou lásku
-mou jedinou lásku, řekněte mu, proč
že jsem mdlý a v horečce a že možná zemřu. [2]
Učitel CAC James Finley upřesňuje, že ne všechny touhy po božském budou prožívány tak dramatickým nebo jasným způsobem. Můžeme věnovat pozornost také i vlastní nespokojenosti s tím, „jak se věci mají“. Jim píše:
Skrytá touha
Touhy, které tvoří niternou energii modlitby, nemusí být nutně pociťovány a vyjadřovány konkrétním a hmatatelným způsobem, který snadno rozpoznáme. Někdy – ve skutečnosti často – jsou touhy modlitby rozptýlené a tlumené touhy, které člověk sotva cítí. Všimneme si, že máme tendenci být k duchovní cestě až příliš lhostejní a neangažovaní. Když se však podíváme pozorněji, můžeme rozeznat nespokojenost s naším zjevným nedostatkem horlivosti. Nespokojenost v sobě skrývá jemnou touhu skrytou pod povrchem trvajícího zdánlivého nedostatku chuti. . . . Předstíráme, že nám nezáleží na tom, na čem nám na jakési hlubší, těžko přístupné úrovni ve skutečnosti velmi záleží. Zdá se, že existuje dohoda, kterou srdce uzavírá samo se sebou, aby si nepřiznalo, že uvnitř skrývá tak hlubokou touhu, že by se bez jejího naplnění neobešlo.
Bůh miluje i v nedostatku své přítomnosti
Kdykoli se se mnou někdo na duchovní cestě podělí o své obavy z nedostatku touhy a oddanosti své cestě, často cítím něžný smutek ve všem, co sdílí. Něha spočívá v upřímnosti, s jakou jim na tom očividně záleží. Kdyby jim totiž nezáleželo, jejich vnímaný nedostatek péče by se jich netýkal. A smutek spočívá v jejich neschopnosti vidět, jak je Bůh uprostřed jejich skutečného i domnělého nedostatku oddanosti Bohu tak miluje. [3]
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)
Prameny:
[1] Mirabai Starr, Saint John of the Cross: Luminous Darkness (Albuquerque, NM: CAC Publishing, 2022), 37–38.
[2] in The Poems of St. John of the Cross, trans. Frederick Nims, 3rd ed. (Chicago: University of Chicago Press, 1979, 1989), 3.
[3] James Finley, Christian Meditation: Experiencing the Presence of God (San Francisco: HarperSanFrancisco: 2005), 94–95.
Image credit: Jenna Keiper, Untitled Window (detail), 2021, photograph, New Mexico, used with permission. Dorothea Lange, Village Dwelling (detail), 1936, photograph, Library of Congress, public domain. Jenna Keiper, Untitled Window II (detail), 2021, photograph, New Mexico, used with permission. Jenna Keiper and Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: The house in the center image is shut against the harsh sun. It is closed and dark inside. Yet darkness can hold deep beauty and its own kind of light, creating conditions for healing and illumination. After our dark night we may be invited to gently lift the blinds.