Dvacátý pátý týden: Emocionální střízlivost
Buddhistická autorka a řečnice Valerie Mason-Johnová zjistila, že meditace je nedílnou součástí jejího zotavení ze závislosti. Píše:
Nemůžeme za to, co cítíme, ale…
Lidé říkají, že nemůžeme za to, jak se cítíme. Je pravda, že nemůžeme zabránit nepříjemným, příjemným nebo neutrálním pocitům, které se objeví, když jeden nebo více ze šesti smyslů naváže kontakt s nějakým objektem. Intenzitu pocitů násobíme pokaždé, když se od něčeho příjemného nebo nepříjemného vzdálíme; vytváříme začarovaný kruh touhy a averze.
Přemýšlením můžeme odhalit, jak emoce prožíváme
Když lidé často říkají, že nemůžeme za to, jak se cítíme, mluví o svých pocitech. Můžeme pomoci tomu, jak své emoce prožíváme. Vytváří je naše nevědomé i vědomé myšlení a podmiňování. Když vysíláme své myšlenky, obvykle reagujeme a reagujeme na základě svých emocí. Své emoce neustále násilně měníme tím, že saháme po vnějších podnětech nebo obviňujeme druhé, když se cítíme zranitelní nebo rozrušení. Než se nadějeme, jsme rozzlobení, uražení, sebevědomí a začneme obývat skladiště toxických myšlenek, které potlačují naše nepříjemné pocity zranitelnosti.
Zjistíme, že jsme připoutáni k opakujícím se příběhům
Pozorováním svých myšlenek a emocí můžeme být svědky toho, jak na sebe navazují prostřednictvím naší připoutanosti k opakujícím se vnitřním příběhům. Takové svědectví zahajuje proces zdravého nepřipoutání:
Pokud trpělivě pozorujeme své emoce spojené s minulostí
Pokud jsme trpěliví, naše pocity se samy od sebe změní – některé rychleji než jiné. Naše emoce se začnou vyčerpávat; nebudou nás ovládat ani diktovat naše chování. Nakonec toxické emoce zmizí a v našich srdcích začne vznikat netoxické myšlení a jednoho dne budou existovat jen myšlenky bez myslitele. Budou tu zvuky bez posluchače, chutě bez ochutnávače, vůně bez čichače, pohledy bez vidoucího a doteky bez dotýkajícího se.
Přemýšlením se přestaneme s nimi ztotožňovat
Tím vším chci říci, že věci budou vyvstávat a my se s nimi nebudeme ztotožňovat jako já, moje nebo j¨mně. Nebudou existovat žádné soudy, interpretace nebo příběhy o tom, co jsme právě vnímali. Budeme vidět širší obraz a nenecháme se chytit střetem smyslů, nebudeme reagovat na to, s čím jsme navázali kontakt. Budeme cítit nepříjemnost, příjemnost, neutrálnost, nebo dokonce směs všech tří pocitů, a obrátíme se k tomu bez rozjitřené mysli. Srdce a mysl vše přijmou bez protestů. Když protestujeme, začnou se objevovat toxické emoce. . . .
Myšlením ovlivníme svoje srdce
Naše srdce se plní toxiny, protože bolestivé pocity od sebe odstrkujeme. Mnozí z nás udělají vše pro to, aby je zatlačili. Nedovolíme si přestat. Zdá se, že náš rušný život nám nedává čas na to, abychom své pocity prožívali. Když se obrátíme ke svému prožívání, často najdeme v těle pocitové tóny nebo vjemy. Myšlenkami a přemýšlením se od prožitku v těle odvracíme. Máme-li odvahu postavit se pocitovému tónu čelem, zjistíme, že tam nic není, žádné já ani nic pro mne, je to jen proud pocitů, které mohou být bolestivé, příjemné nebo neutrální.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)
Prameny:
Valerie Mason-John, Detox Your Heart: Meditations for Healing Emotional Trauma, rev. ed. (Somerville, MA: Wisdom Publications, 2017), 26–27.
Image credit: Carrie Grace Littauer, Untitled 8 (detail), 2022, photograph, Colorado, used with permission. Jenna Keiper, Untitled (detail), 2022, New Mexico, used with permission. Arthur Allen, Untitled 6 (detail), 2022, photograph, France, used with permission. Jenna Keiper, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: As we learn the art of detachment, we see the simplicity and truth of each passing moment: anger, resentment, excitement, a tree, bark, marbles in the dirt.