Dvacátý pátý týden: Emocionální střízlivost
Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha. -Matouš 5,8
Biskupská kněžka a emeritní učitelka CAC Cynthia Bourgeaultová píše o rozdílu mezi naším moderním chápáním emocí a učením pouštních otců a matek:
Je mentální neřízená upřímnost opravdu stav srdce?
V psychologickém klimatu naší doby jsou naše emoce téměř vždy považovány za prakticky totožné s naší osobní autenticitou, a čím volněji plynou, tím více jsme považováni za upřímné a „v kontaktu“. Člověka, který tíhne k mentálnímu způsobu fungování, kritizujeme za to, že je „v hlavě“; když převládá cit, prohlašujeme se souhlasem, že takový člověk je „v srdci“.
Jak poctivě se snažíme rozpoznat prvky emočního lpění?
V tradici Moudrosti by se jednalo o závažné zneužití pojmu srdce. Moudrost zdaleka neodhaluje srdce, ale učí, že emoce jsou ve skutečnosti hlavními viníky, kteří ho zatemňují a matou. Skutečným znakem osobní autenticity není to, jak intenzivně dokážeme vyjádřit své pocity, ale jak poctivě se dokážeme podívat na to, odkud přicházejí, a rozpoznat prvky lpění, manipulace a osobních záměrů, které tvoří velkou část toho, co dnes prožíváme jako svůj citový život. . . .
Pouštní otcové považovaly vášně za nebezpečné
V učení křesťanských pouštních otců a matek byly tyto intenzivní pocity pramenící z osobních problémů známé jako „vášně“ a většina pouštního duchovního výcviku se týkala toho, jak se naučit tyto nášlapné miny rozpoznat a zbavit se jich dříve, než způsobí vážné psychické škody. Na rozdíl od našeho současného pojetí, které má tendenci vnímat vášeň jako dobrou věc, jež naznačuje, že člověk je plně živý a angažovaný, pouštní tradice vnímala vášeň jako oslabení bytí. Znamenala spíše upadnutí do pasivity, do stavu, kdy se na nás působí (což vlastně znamená latinské passio), než jasné a vědomé zapojení. Podle jednoho pouštního otce skutečná škoda, kterou vášně způsobují, spočívá v tom, že „místo aby oživovaly srdce, rozdělují naše srdce na dvě části“. . .
Srdce má být orgánem vnímání božské krásy
Srdce má ve starých posvátných tradicích velmi specifický a možná překvapivý význam. Není sídlem našeho osobního afektivního života – nebo dokonce nakonec naší osobní identity – ale orgánem pro vnímání božského záměru a krásy. . . .
Najít cestu k tomu, kde leží naše pravé srdce, je velkou cestou duchovního života. . . . [1]
Bourgeault popisuje kontemplaci a odpoutání se jako cestu zpět k celistvosti srdce:
K tomu je potřeba odpoutání se od dramatu
Klíčovou praxí pro očištění srdce, pro obnovení srdce jako orgánu duchovního vidění, se v křesťanství stává především cesta kenózy , odpoutání se. Vidění přijde a je to část, na které musíme v křesťanství ještě pracovat, ale skutečným jádrem citu je ochota nechat jít, obětovat… své osobní drama, nechat jít na této úrovni, abyste mohli začít vidět. [2]
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version)
Prameny:
[1] Cynthia Bourgeault, The Wisdom Way of Knowing: Reclaiming an Ancient Tradition to Awaken the Heart (San Francisco, CA: Jossey-Bass, 2003), 32–34.
[2] An Introductory Wisdom School with Cynthia Bourgeault: Course Transcript and Companion Guide (Wisdom Way of Knowing: 2017), 124. Now available through the online course Introductory Wisdom School (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2019).
Image credit: Carrie Grace Littauer, Untitled 8 (detail), 2022, photograph, Colorado, used with permission. Jenna Keiper, Untitled (detail), 2022, New Mexico, used with permission. Arthur Allen, Untitled 6 (detail), 2022, photograph, France, used with permission. Jenna Keiper, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: As we learn the art of detachment, we see the simplicity and truth of each passing moment: anger, resentment, excitement, a tree, bark, marbles in the dirt.