Dvacátý osmý týden: Praxe lepšího
Gary Paul Nabhan je absolventem Školy života CAC a profesním členem ekumenického řádu františkánů. Je ochranářským biologem, sadařem a vypravěčem a dělí se o svou účast na první oslavě Dne Země v roce 1970:
Považuj přírodu za svého milého souseda
Co kdyby správný vztah k Zemi a všem jejím tvorům nebyl jen kulisou nějaké cirkusové show, ale byl stejně důležitý jako správný vztah k našemu Stvořiteli, rodině a sousedům? Co když je celé stvoření nejhmatatelnějším projevem velkorysosti našeho Stvořitele, jeho smyslu pro úžas a oddanosti rozmanitosti? Co se stane, když začneme houby, květiny, motýly třásněnky a hejna divokých hus považovat za své sousedy, svou rodinu a výraznou tvář našeho Stvořitele?
Celosvětové uznání posvátnosti Země
Před téměř padesáti lety jsem jako sedmnáctiletý pracoval jako dobrovolník na přípravě článků, grafiky a karikatur pro zpravodajský časopis Environmental Action v ústředí prvního Dne Země. Byl jsem jedním z tuctu mladých lidí a mladých dospělých, kteří tam pracovali a připravovali účast dvaceti milionů lidí z celého světa na historicky prvním celosvětovém uznání posvátnosti Země a její zranitelnosti. Někteří z pracovníků byli veteráni z Léta občanských práv na Jihu, jiní byli odpůrci svědomí, kteří chtěli „už nestudovat válku“. Chtěli jsme udělat něco pozitivního, něco inkluzivního – ne protest, ale oslavu.
Měl jsem promluvit k lidem, ale já myslel na orly na nebi
Na samotný Den Země jsem byl vyslán na malou katolickou vysokou školu poblíž řeky Mississippi, abych byl nejmladším přednášejícím na celoškolním shromáždění. . . .
Nemám ponětí, co jsem ten den řekl. Jen jsem se díval z oken nad shromážděním a pozoroval orly, jak se pohybují mezi vysokými stromy rostoucími podél břehů přítoku Mississippi, zatímco voda postupuje vpřed a splývá se samotnou řekou Big Muddy.
Měl jsem pocit nového úsvitu nad Stvořením
Jakákoli slova, která jsem pronesl, směřovala k těmto orlům stejně jako k lidem, kteří se tam toho dne shromáždili; k sumcům v řece stejně jako ke křesťanskému společenství; volání divočiny stejně jako výzva ke společenství všech ras, vyznání a tříd.
Vlastně si nevzpomínám, že by se mi toho rána z úst vyřinula nějaká slova. Nejsem si vůbec jistý, zda můj hlas někdo z přítomných onoho prvního rána na Den Země slyšel – natož aby si ho zapamatoval -, ale na tom mi příliš nezáleželo. Připadal jsem si, jako bych byl přítomen úsvitu Stvoření, prvnímu schválenému shromáždění dvounohých, čtyřnohých, okřídlených a zakořeněných, kde všichni přišli vyjádřit svou radost z toho, že jsou součástí tohoto posvátného místa, které se řítí prostorem a časem.
Prostě jsem byl vděčný za to co Bůh stvořil
Je to pravda: kdykoli kdokoli z nás pocítí vděčnost za všechny tvory Země, sám se stal plně Přítomným, plně živým.
Možná právě to měl na mysli svatý František z Assisi, když nás vyzýval, abychom „šli a hlásali radostnou zvěst a jen v případě potřeby používali slova“.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), nadpisy překladatel
Prameny:
Gary Paul Nabhan, “Getting the Earth’s Sacredness Right Every Earth Day,” Living School Alumni Quarterly, issue 2 (Spring 2019): 28–29.
Image credit: Claudia Retter, Three Fish (details), photograph, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s image appears in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: We might find ourselves swimming against the current, but we’ve made a conscious decision to practice something different in response to an inner call.