Třicátý druhý týden: Ztělesněné poznání
Spisovatelka Cole Arthur Rileyová skrze své inkarnační chápání Marie a Ježíše hlouběji uctívá svou vlastní ztělesněnou realitu:
Bůh vložil důvěru do těla Marie
Příběh Boha, který se stává tělem, se pro mě vyrovná pouze tomu, jak se Bůh podřizuje tělu ženy. To, že se Stvořitel kosmu rozhodl spolehnout na ztělesněné stvoření. Být pěstován, živen, vysvobozen – Bůh vložil důvěru do těla. V Mariiny svaly a hormony, střeva a prsa. A když je Kristovo tělo rozlámáno a krev prolita, měli bychom mít za tajemství, že nejprve bylo rozlámáno ženské tělo, její krev byla prolita, aby přinesla světu naději…
Duchovní sféra je provázána s tělesnou
Věřím, že duchovní sféra je natolik provázána s tělesnou, že je nepostřehnutelná. Věřím v tajemnou blízkost svých předků, ale věřím, že se nacházejí na místě mé vlastní krve a kostí.
Propojení není ohraničené
Propast mezi duchovním a fyzickým není větší než mezi myšlenkou a slovem. Nelze je od sebe oddělit. A je těžké určit, kde jedno končí a druhé začíná, možná proto, že takové místo neexistuje.
Dusit tělo znamená dusit obraz Boží
Nikdy jsme nebyli předurčeni k tomu, abychom rozčleňovali své já. Moje tvář je moje duše, moje krev je moje sláva. Když zanedbáváme tělesnost, nevyhnutelně to dusí obraz Boha, který jedl, spal, plakal, krvácel, rostl a uzdravoval. . . .
Chci víru která mne miluje celou
Chci víru, která mě miluje celou. A pokud se dostanu k Božímu stolu, doufám, že bude mít kukuřičnou nádivku a pohodlné židle. Nechci urazit pouštní matky a otce, kteří jedí kobylky a med… ale doufám, že Bůh ví, jak chutnají zapečené makaróny se sýrem mé sestřenice. Doufám, že si do zelňačky dává šunkové kýty a necítí se zahanbeně. [1]
Vědkyně a aktivistka Christena Clevelandová studovala černošské madony po celém světě a popisuje, jak jejich rozmanitá a inkluzivní těla povzbuzovala velkorysé přijetí jejího vlastního těla:
Chci přijímat své tělo
Posvátné černošské ženy… mi pomohly rozhodnout se přijmout své tělo navzdory tomu, co o něm říká společnost. Když jsem se začala obracet k obrazům černošských madon, abych se jimi řídila, všimla jsem si, že to nejsou malé ženy. Vypadají, jako by se nikdy v životě nepostily. Vypadají, jako by jedly víc než moje internátní základní jídla – obyčejné housky, medový meloun a netučný tvaroh. Hrdě zabírají místo. . . .
Chci se ve svém těle uvolnit pro jeho rozmanitost
Více než čtyři sta padesát černých madon po celém světě zahrnuje širokou škálu barev pleti, struktur vlasů, velikostí těla a věku. Některé jsou těhotné. Některé kojí s hrdě odhalenými ňadry. Některé jsou genderově nekonformní. Všechny mají společné to, že jsou černé a svaté. Pohled na tyto rozmanité osvobozující obrazy posvátné černošské ženy mi pomohl uvolnit se ve svém těle, protože jsem se mohla uvolnit v Jejím rozmanitém a inkluzivním těle. [2]
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinapisy vložil překladatel
Prameny:
[1] Cole Arthur Riley, This Here Flesh: Spirituality, Liberation, and the Stories That Make Us (New York: Convergent Books, 2022), 57, 60.
[2] Christena Cleveland, God Is a Black Woman (San Francisco, CA: HarperOne, 2022), 154–155.
Image credit: Kazuo Ota, Untitled (detail), 2020, photograph, Unsplash. Nick Moore, Untitled (detail), 2018, photograph, Richmond, Unsplash. Jordan Whitt, Cataloochee river (detail), 2016, Cataloochee, photograph, Unsplash. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: There is knowledge in our muscles and bones. When our body encounters the world, a door into deeper understanding can be opened.