38 Zrání

Zrání mysli a srdce

Třicátý osmý týden: Zrání

V meditacích tohoto týdne se otec Richard Rohr a další učitelé zamýšlejí nad tím, jak stárnout s vědomím, duchovní hloubkou a smyslem. V této eseji z časopisu CAC Oneing Richard používá k popisu tohoto procesu obraz zrání:

Stáří

Slovo “zrání” nám pomáhá překonat výlučnou starost o fyzické stárnutí, protože naše starosti jsou mnohem větší. Mám-li věřit románům, mýtům, básním a lidem, které jsem v životě potkal, stáří není téměř nikdy popisováno jako vrchol úspěchu, kdy člověk sedí na vrcholu se zdviženýma rukama vítězného sportovce. Je to něco jiného, téměř vždy něco jiného – obvykle něco jiného, než si člověk původně představoval, nebo v co dokonce doufal.

Dozrávání

Dozrávání je v nejlepším případě pomalé, trpělivé učení a někdy dokonce šťastné uvolnění – zdánlivé vyprázdnění, které vytváří připravenost pro nový druh plnosti – kterou si nikdy nejsme jisti. Pokud nedovolíme vlastní zrání, nastoupí stále větší odpor a popírání, stále větší ochrana kolem příliš bráněného já. V nejlepším případě se učíme doufat, když dozráváme. Mladistvé naděje mají konkrétní cíle, zatímco naděje starších let je obvykle bezcílná naděje, naděje bez cílů, dokonce i holá naděje – možná skutečná naděje.

Odevzdání se tomu kým skutečně jsme

Takové rozpínání je agónií i radostí pozdějších let, i když oběma těmto bohatým zkušenostem se lze také vyhnout. Stáří jako takové je téměř úplným přeřazením rychlostních stupňů a motorů oproti první polovině našeho života a neobejde se bez mnoha pomalých uvědomění, vnitřních zklidnění, spousty vnitřních odporů a popření a nakonec i odevzdání. To vše z Boží milosti pracuje s naším stále hlubším smyslem pro to, po čem skutečně toužíme a kým skutečně jsme.

Stáří je nevyhnutelné – Požehnán budiž Hospodin

Realita, osud, předurčení, prozřetelnost a tragédie jsou pomalí, ale neodbytní učitelé. Horizont stáří se zdá být plánem, který Bůh připravil jako nevyhnutelný a jako součást nezbytné školy života. Co je bezdůvodně dáno, je také bezdůvodně odňato, jak se s tím pomalu smířil Job. A někdy si vzpomeneme, že jeho konečná bolestná odpověď zněla: “Požehnáno budiž jméno Hospodinovo!”. (Job 1,21).

Tolerance k rozporům a pradaxům

Máme-li mluvit o spiritualitě zrání, musíme si uvědomit, že se vždy vyznačuje rostoucí tolerancí k dvojznačnosti, rostoucím smyslem pro jemnost, stále větší schopností zahrnovat a připouštět a schopností žít s rozpory, a dokonce je milovat! Nedovedu si představit jiný způsob, jak se k těmto širokým obzorům dostat, než skrze mnoho zkoušek, neřešitelných paradoxů a omylů při pokusech o jejich řešení.

Žít ve víře znamená dozrávat

Zrání mysli a srdce je v největší míře schopností neduálního vědomí a kontemplace. Mým vedením je tedy prostá připomínka, abychom si připomněli to, co se budeme nuceni naučit z nutnosti a pod tlakem tak jako tak – otevřený způsob dovolování a hluboký smysl, který někteří nazývají vírou. Žít v důvěřivé víře znamená dozrávat; je to téměř tak jednoduché.

Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy vložil překladatel

Prameny:

Adapted from Richard Rohr, introduction to Oneing 1, no. 2, Ripening (Fall 2013): 11, 12–14. Available as PDF download.

Image credit: Katrina Lillian Sorrentino, Entelechy 12, (detail), 2022, photograph, Spain, used with permission. Jenna Keiper, Trinity Tree (detail), 2022, photograph, New Mexico, used with permission. Katrina Lillian Sorrentino, Entelechy 7, (detail), 2022, photograph, Spain, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.

This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story. 

Image inspiration: Aging and transformation: the natural cycle of life, learning, growing, sharing. We flower, we leaf, we shed, we become.