Třicátý osmý týden: Zrání
Kathleen Dowling Singhová (1946-2017), známá svou hlubokou moudrostí o smrti a umírání, psala také o probuzení, které může nastat, když se vědomě zabýváme stárnutím:
Ego se brání zranitelnosti stáří
Je moudré se hluboce otevřít pravdě o vlastním stárnutí. Hluboké otevření se pravdě o vlastní pomíjivosti je moudré. Ačkoli takové otevření nemusí být zpočátku snadné – všichni víme, jak se ego brání zranitelnosti -, je důležité ho učinit, pokud chceme vědomě využít čas, který nám zbývá. . . .
stáří může skvěle dozrát
Žít život staršího člověka znamená dozrát v bytost, která je víc než jen starší, víc než jen stará. Znamená to dozrát k jasnému přijetí toho, jak věci skutečně existují. Toto dozrávání zahrnuje pro každého z nás mnoho obtížných úvah v mnohostranném a mnohorozměrném pochopení, že vše, co může být ztraceno, bude ztraceno. . . .
Dozrát k tomu že už na sobě nelpíme
Nehledě na šediny a povadlost, mnozí z nás stále dětinsky lpí na mnohém, co je neskutečné a nepodstatné. Mnozí z nás stále lpí na pověsti, na domnělém bezpečí, na neprověřených návycích v postojích a chování a na obrazu sebe sama. Máme hlubokou nechuť k tomu, aby nás život v podobě zdánlivé lhostejnosti připravil o všechny naše drahocenné iluze.
Všichni máme své rezervy strachu a mnoho otázek kolem stránutí
Všichni máme rezervy strachu, některé velké, jiné malé a nenápadné, ze vstupu na toto nové území neznáma a tajemství: z našich posledních let. Co mi stárnutí udělá? S mým tělem? S mou myslí? . . Budu pro někoho důležitý? Budu někomu na obtíž? Jak zemřu?
To nevíme. Nemáme tušení, co nás v těchto letech čeká. Nemáme tušení, co se stane zítra. „Okamžik, který všechno změnil“, obvykle přichází bez ohlášení.
Odpovědi na otázky můžeme získat jen od svého vnitřního já
Jediný člověk, který může odpovědět na otázky, jež nám kladou často bolestivé výzvy spojené se stárnutím, je ten, kým budeme v okamžiku, kdy se s těmito okolnostmi budeme potýkat. Formování této osoby v někoho s větší moudrostí a vyrovnaností může začít právě v tomto okamžiku.
Rozhodneme-li se dozrát, staneme se velkým dar pro ostatní
Když se rozhodneme dozrát, probudit se v průběhu stárnutí, nabízíme tím světu a budoucím generacím dar:
Chceme-li si poslední léta života nárokovat jako léta s možností probuzení do vyrovnanosti a lehkosti, do samotného ztělesnění milosti, musíme být svědky dozrávání této možnosti. Bylo by to požehnání nejen pro každého z nás, ale i pro svět, který po takovém svědectví hladoví. . . .
Můžeme vydávat druhým svědectví o míru, lásce, moudrosti a nebojácnosti
S vědomím pomíjivosti, dech po dechu vznikajícího, přetrvávajícího a upadajícího každého okamžiku, můžeme zůstat v paměti své touhy existovat v moudrosti, lásce a soucitu. Můžeme setrvat ve svém záměru dozrát k duchovní zralosti, kterou máme právo pěstovat od narození. Není ušlechtilejšího způsobu, jak strávit tato léta, než se stát starším a vydávat světu svědectví o míru, lásce, moudrosti a nebojácnosti.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy překladatel
Prameny:
Kathleen Dowling Singh, The Grace in Aging: Awaken as You Grow Older (Boston, MA: Wisdom Publications, 2014), 12, 16–17, 17–18, 21, 24.
Image credit: Katrina Lillian Sorrentino, Entelechy 12, (detail), 2022, photograph, Spain, used with permission. Jenna Keiper, Trinity Tree (detail), 2022, photograph, New Mexico, used with permission. Katrina Lillian Sorrentino, Entelechy 7, (detail), 2022, photograph, Spain, used with permission. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: Aging and transformation: the natural cycle of life, learning, growing, sharing. We flower, we leaf, we shed, we become.