Shrnutí a procvičení třicátého devátého týdne 25. září – 30. září 2022
Neděle
Každá křesťanská „dokonalost“ je ve skutečnosti hlavně naše schopnost zahrnout, odpustit a přijmout svou nedokonalost. Jak jsem často říkal, duchovně rosteme mnohem více tím, že to děláme špatně, než tím, že to děláme dobře. Právě to by mohla být hlavní lekce toho, jak probíhá duchovní růst, přesto tomu nic v nás nechce věřit. -Richard Rohr
Pondělí
Mnoho věřících lidí si myslí, že vše je systémem vyznamenání za zásluhy – samé úspěchy, úspěchy, výkony a dokonalost. Já jsem přesvědčen, že Ježíšova dobrá zpráva je, že Boží volba je vždy pro vyloučeného. -Richard Rohr
Úterý
Každý se snaží dostat výš, snaží se dostat nahoru, nahoru, nahoru. Zatímco Ježíš, překvapivě, klesá dolů. Zkušenost bezmoci je místem, kde musíme všichni začít. -Richard Rohr
Středa
Můžeme se za cenu velkých osobních obětí snažit být dokonale spravedliví, dokonalý přítel, dokonale vnímaví, dokonale dostupní, dokonale odpouštějící. V jádru našeho úsilí však musí ležet vědomí, že sami o sobě nemůžeme nic udělat, uzdravit ani napravit. Nejde o to být dokonalý, ale „dokonale“ přenechat Kristu, aby v nás konal, uzdravoval a napravoval, co chce. -Heather King
Čtvrtek
Právě v procesu přijímání naší nedokonalosti nacházíme své nejpravdivější dary: odvahu, soucit a spojení. -Brené Brownová
Pátek
Malá cesta je spiritualita nedokonalosti; k Bohu nepřicházíme tím, že to děláme správně, ale tím, že to děláme špatně. -Richard Rohr
Cvičení v Boží přítomnosti
Třicátý devátý týden Praxe
Laický bratr Nicolas Herman, známý jako bratr Vavřinec (1611-1691), žil v sedmnáctém století v karmelitánském klášteře u Paříže. Svět ho zná díky jeho praktickým doporučením modlit se v malých okamžicích během dne, které nazval „praktikování přítomnosti“.
Jak vypráví Carmen Acevedo Butcherová ve svém novém překladu, bratr Vavřinec si během desetiletí práce – a modlitby v klášterní kuchyni – vypěstoval stálé vědomí Boží lásky. Práce se mu nelíbila, ale „zvykl si tam dělat všechno“ „z lásky k Bohu“. [1] Tuto praxi popisuje takto:
„zvykl si tam dělat všechno“ „z lásky k Bohu“
1. První způsob, jak rozvíjet přítomnost, spočívá v prožívání každého dne ve velké prostotě.
2. Druhý způsob spočívá ve velké věrnosti v praktikování této přítomnosti a v tomto vnitřním uvědomování si Boha ve víře, a to vždy jemně, pokorně a s láskou, aniž bychom podléhali spěchu nebo úzkosti.
3. Zvláštní péčí o to, aby toto vnitřní uvědomění, ať je jakkoli krátké, předcházelo našim činnostem, aby tyto činnosti čas od času doprovázelo a abychom všechny úkoly dokončovali stejným způsobem, postupně pěstujeme návyk. . . .
4. Pro ty, kdo s touto praxí začínají, je užitečné utvořit si vnitřně několik slov, jako např: „Můj Bože, jsem celý tvůj“, … nebo „Lásko, stvoř ve mně nové srdce“, případně jiné věty, které láska vytvoří na místě. . . .
5. Cvičení Boží přítomnosti, i když je zpočátku trochu obtížné, dosahuje v duši skrytě podivuhodných účinků, přitahuje hojnost Božích milostí, a když se provádí věrně, vede duši nepozorovaně k tomuto prostému uvědomění, k tomuto láskyplnému pohledu na všude přítomného Boha. To je nejsvětější, nejpevnější, nejjednodušší a nejúčinnější forma modlitby. [2]
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy a zdůraznění si dovolil vložit překladatel
Prameny:
Experience a version of this practice through video and sound.
[1] Carmen Acevedo Butcher, introduction to Practice of the Presence, by Nicolas Herman, Brother Lawrence of the Resurrection (Minneapolis, MN: Broadleaf Books, 2022), 9.
[2]Brother Lawrence, Practice of the Presence, 53–54.
Image credit: Arthur Allen, Daily Meditations 9 (detail), 2022, photograph, France, used with permission. Katrina Lillian Sorrentino, Entelechy 8 (detail), 2022, photograph, Spain, used with permission. Belinda Rain, Frost (detail), 1972, California, public domain. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image.
This week’s images appear in a form inspired by early Christian/Catholic triptych art: a threefold form that tells a unified story.
Image inspiration: We pause to appreciate the seemingly insignificant and experience the awe of the simple and unexpected.