47-jpg

Přijmout, poděkovat, lámat, dávat 

Čtyřicátý sedmý týden: Vděčnost

                 Největším darem, který člověk může dát, je vděčnost. Při dávání darů dáváme, to můžeme postrádat, ale při děkování dáváme sami sebe. -Bratr David Steindl-Rast, Vděčnost, srdce modlitby

Otec Richard se dělí o to, jak se posvátný rituál eucharistie podílí na proudu vděčnosti a štědrosti:

Posvátný rituál poslední večeře

Ježíš nám při své poslední večeři dal úkon, společnou pantomimu, posvátný, společný rituál, který by shrnul jeho hlavní a trvalé poselství pro svět – takové, které bychom měli opakovat až do jeho návratu. Je příznačné, že pokrm a přenesený význam, mají základ ve fyzickém světě; vtělení pokračovalo v prvcích vesmíru. Dobrá věc, a přesto byla vždy pohoršením pro příliš duchovní lidi, počínaje samým počátkem: “To je nepřijatelný jazyk. Jak to může někdo přijmout?” (viz Jan 6,60).

Vědomé díkuvzdání  má čtyři aspekty

Eucharistie, což znamená “díkůvzdání”, má čtyři hlavní aspekty. Vědomou účastí se stáváme podobnější tomu, koho následujeme:

1-Bereme do ruky celý svůj život

Za prvé, bereme do rukou celý svůj život, jako to udělal Ježíš. Velmi fyzickým a skandálně inkarnačním jazykem je chléb na stole odvážně nazýván “mým tělem” a víno “mou krví”. Říkáme radikální “ano” jak samotnému fyzickému vesmíru, tak krvavému utrpení našich vlastních životů i celého světa.

2-Děkujeme za náš život Bohu

Za druhé děkujeme Bohu (řecky eucharisteo), který je Původcem všeho toho života a který dovoluje a používá i smrt. Rozhodujeme se pro vděčnost, hojnost a uznání Jiného, které má moc radikálně nás vycentrovat. Náš život i smrt jsou čistým darem a je třeba je s důvěrou rozdávat, stejně jako nám byly darovány.

3-Naše pravé já patří Bohu

Zatřetí to lámeme. Dovolíme, aby naše životy byly zlomeny a rozdány. Nemusíme je chránit. Sdílení malého já bude objevením Pravého já v Bohu. “Neumře-li jediné pšeničné zrno, zůstane jen pšeničným zrnem” (Jan 12,24); rozdrcené zrno se stává lomeným chlebem, celým a nově spojeným “Kristovým tělem”.

4-S  důvěrou se účastníme proměny

Konečně toto tajemství přežvykujeme! Tuto pravdu poznáváme účastí a praxí, nikoli dalším přemýšlením nebo diskutováním. “Vezměte si toto”, “jezte a pijte toto” – ne sami, ale společně, “dokud se nevrátím”. Zde máme jádro poselství, “novou smlouvu” přebývající lásky, která není založena na hodnosti v jakékoli formě, ale pouze na ochotě účastnit se a důvěřovat. Naše pití a jídlo je naším souhlasem s tím, že “dělám, co mohu, abych na svém těle nahradil vše, co ještě musí podstoupit Kristus pro své tělo, církev” (viz Kol 1,24). Eucharistie je riskantní a náročný úkon radikální vděčnosti, solidarity a odpovědnosti vůči Božímu dílu – mnohem více než odměna za dobré chování nebo nějaká “odměna pro dokonalé”, jak říká papež František.

Translated with www.DeepL.com/Translator (free version),mezinadpisy si dovolil vložit překladatel

Prameny:
   Adapted from Richard Rohr, A Spring within Us: A Book of Daily Meditations (Albuquerque, NM: CAC Publishing, 2016), 295–296. Image credit: Aaron Burden, Untitled (detail), 2022, United States, photograph, Unsplash. Vidar Nordli-Mathisen, Laughing Nuns (detail), 2018, Italy, photograph, Unsplash. Aaron Burden, Untitled (detail), 2022, United States, photograph, Unsplash. Jenna Keiper & Leslye Colvin, 2022, triptych art, United States. Click here to enlarge image. Image inspiration: Thank you, Spirit, for life. Thank you for shared joy. Thank you for beauty. Amen  

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *