První období víry

Pátý týden: První polovina života

Učitel CAC a autor Brian McLaren píše o vášnivé nevinnosti, která charakterizovala jeho “první polovinu života” jako mladého křesťana:

Prvotní láska k Bibli

Mnoho z nás má vzpomínky na dobu, kdy náš duchovní život poprvé ožil – na období naší “první lásky”. Například v prvních měsících po mém [silném duchovním] zážitku … jsem cítil, že ke mně Bible promlouvá jako nikdy předtím. I to nejjednodušší slovo nebo věta ve mně vyvolávaly pohnutí….. Začal jsem nosit na krku velký dřevěný křížek a na středoškolských učebnicích jsem nosil velkou zelenou Živou bibli – v naději, že se mě na některou z nich někdo zeptá, abych mohl “vydat svědectví” o své bujaré, nakažlivé víře.

Prvotní láska k evangelizaci

Rád jsem do svých řečí co nejčastěji vkládal “Chvalte Pána!” – což vyvolávalo “Amen!” u mých křesťanských přátel a překvapení nebo rozčilení u ostatních kamarádů. Když už mluvíme o mých křesťanských přátelích, často jsme se scházeli na schodišti… a modlili se za nějaký zázračný zásah. A zdálo se nám, že naše modlitby byly vyslyšeny daleko za statistickou normou. Zdálo se, že “žijeme, pohybujeme se a máme své bytí” [Sk 17,28] ve svaté záři Boží přítomnosti. Bylo to duchovní jaro a my jsme předpokládali, že nikdy neskončí.

McLaren popisuje růst v duchovním životě jako dosažení větší plnosti, když překročíme jednoduchost tohoto prvního období:

Prvotní jednoduchost

Stejně jako veškerá vyšší matematika závisí na zvládnutí základních aritmetických úkonů a stejně jako veškerá složitější hudba závisí na zvládnutí základů tempa, melodie a harmonie, závisí i duchovní život na dobrém osvojení si základních lekcí tohoto prvního období, jednoduchosti. Pokud se tyto lekce nenaučíte dobře, budou mít praktikující v pozdějších obdobích problémy. Pokud však toto období včas neustoupí dalšímu, může duchovní život stagnovat, a dokonce být toxický.

Prvotní dualistická víra

Téměř všichni v tomto dynamickém období Prostoty máme tendenci sdílet řadu charakteristických rysů. Vidíme svět jednoduše dualisticky: my jsme ti dobří, kteří následují dobré autority a máme správné odpovědi; oni jsou ti špatní, kteří vědomě či nevědomě bojují na špatné straně vesmírného boje mezi dobrem a zlem. Cítíme hluboký pocit identity a sounáležitosti s naší in skupinou….. Tato jednoduchá dualistická víra nám dodává velkou sebedůvěru.

Prvotní snadné a černobílé odpovědi na vše

Tato sebedůvěra má ovšem své nebezpečí, jak jasně říká stará klasika Boba Dylana “With God on Our Side”: “You don’t count the dead when God’s on your side.” (S Bohem na naší straně nepočítáš mrtvé, když je Bůh na tvé straně). [1] Tentýž pocit ztotožnění se s in-group, který v nás vyvolává hřejivou záři sounáležitosti a motivuje nás k obětavému jednání, může zkysnout v nesnášenlivost, nenávist a dokonce násilí vůči ní. A tytéž snadné, černobílé odpovědi, které nás nyní utěšují a uklidňují, nám později mohou připadat arogantní, naivní, nevědomé a škodlivé, pokud se v plnosti času nepřeneseme přes Jednoduchost.

Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel

Prameny:

[1] Bob Dylan, “With God on Our Side,” The Times They Are A-Changin’ (New York: Columbia, 1964).

Brian D. McLaren, Naked Spirituality: A Life with God in 12 Simple Words (New York: HarperOne, 2011), 29, 30.

Image credit: A path from one week to the next—Benjamin Yazza, Untitled 13 and 7. Jenna Keiper, Bisti Badlands. Used with permission. Click here to enlarge image.

A hawk judges its environment for survival and eventually takes flight.