Pátý týden: První polovina života
Otec Richard se zamýšlí nad tím, jak rovnováha mezi bezpodmínečnou a podmíněnou láskou slouží růstu v první polovině života:
Šťastní lidé, které jsem poznal, jsou ti, kteří našli nějaký způsob, jak sloužit
Jediní šťastní lidé, které jsem poznal, jsou ti, kteří našli nějaký způsob, jak sloužit. Takoví lidé se nezabývají vlastním obrazem, úspěchem a mocí. Mnozí z nás začínali s tradičními pravidly, disciplínou a strukturou, které vytvářely jakousi kompresní komoru, často založenou na vyloučení. Jak rosteme, stává se tato komora těsnou a tísnivou, a tak začínáme praktikovat to, čemu říkáme „posvátné ne“, proti samoúčelným zákonům, tradicím a kulturním zvyklostem, které se vydávají za Boží vůli. Už nejsme ochotni podporovat status quo a věřit, že to je vše, co k životu patří.
Vychovávat děti bez podmínek nepřineslo víc lidí do služby druhým
Zdá se, že mnoho lidí vychovaných v naší kultuře v posledních desetiletích vyrostlo pozpátku tím, že začali „liberálně“. To ponechává neobrácené ego v pozici, kdy rozhoduje. Nemyslím si, že svým dětem prokazujeme nějakou laskavost, když je vychováváme bez hranic a pravidel a do značné míry je necháváme, aby se samy rozhodly, co je pro ně správné. V podstatě po nich chceme, aby začínaly od nuly. V přehnané reakci na předchozí generaci se rodiče a církev usilovně snaží milovat bezpodmínečně. Vím to z vlastní zkušenosti s mladými lidmi v komunitě Nový Jeruzalém v prvních letech mého kněžského působení. Donekonečna jsem kázal o Boží bezpodmínečné lásce. Abych byl upřímný, ačkoli jsme přitáhli tisíce mladých lidí, většina z nich to nedotáhla příliš daleko, pokud jde o hlubokou a trvalou proměnu nebo službu světu.
Zdá se, že nejlepší výchova je kombinace bezpodmínečné a podmíněné lásky
Pokud si vypůjčím myšlenku z klasické knihy Ericha Fromma Umění milovat, věřím, že nejzdravější lidé jsou ti, kteří od svých dvou rodičů a raných autorit obdrželi kombinaci bezpodmínečné a podmíněné lásky. Zdá se, že to platí o mnoha účinných a vlivných lidech, jako byli svatý František, John Muir, Eleanor Rooseveltová a Matka Tereza. Vím, že já a moji sourozenci jsme od matky dostávali podmíněnou lásku a od otce bezpodmínečnou. Všichni dnes přiznáváme, že nám máminu náročnou lásku později v životě velmi dobře posloužila, i když jsme s ní v mládí určitě bojovali. A byli jsme rádi, že tu byl tatínek, aby ji vyvažoval.
Dickie, tvoje práva končí na konci tvého nosu, tam začíná nos někoho jiného.
Zdá se, že potřebujeme rákosku, zeď, o kterou se můžeme opřít, abychom si vytvořili správnou strukturu ega a silnou identitu. Takovou oporou je způsob, jak si zvnitřnit vlastní hlubší hodnoty, vychovat si pocitovou funkci a svrhnout vlastní narcismus. Všichni potřebujeme zvnitřnit posvátné ne své přirozené egocentričnosti. Zdá se, že potřebujeme určitou míru frustrace, určitou míru nenaplnění našich potřeb. Pak si uvědomíme, že existují i jiní lidé, kteří mají také potřeby, touhy a pocity. Jak mi říkala moje matka: „Dickie, tvoje práva končí na konci tvého nosu, tam začíná nos někoho jiného.“ A tak jsem si uvědomil, že je to pravda.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, Essential Teachings on Love, selected by Joelle Chase and Judy Traeger (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2018), 15–16.
Image credit: A path from one week to the next—Benjamin Yazza, Untitled 13 and 7. Jenna Keiper, Bisti Badlands. Used with permission. Click here to enlarge image.
A hawk judges its environment for survival and eventually takes flight.