Pátý týden: První polovina života
Ve své přednášce Loving the Two Halves of Life vypráví autorka a básnířka Edwina Gateleyová o bezpečném připoutání k Bohu, které zažila jako dítě a které bylo výsledkem jejího kontejneru pro první polovinu života:
Jako dítě jsem byla milována
Vůbec jsem nepochybovala o tom, že jsem milována, bylo to jako nárok. No jistě, Bůh nás miluje a církev nás bude učit a vést a chránit a pomáhat nám stát se svatými. Byli jsme prostě milováni a v bezpečí a důvěře….. Bůh ví, Bůh chápe, Bůh vás miluje obrovskou láskou a chce na vás jen s touto láskou pohlížet. Ztište se, zklidněte se, buďte, dovolte svému Bohu, aby vás miloval. A Bůh tu byl vždycky, i když jsem si šla hrát…..
Jako dítě jsem byla v bezpečí
Náboženství v té první fázi duchovního života [znamenalo], že jsme v bezpečí. Věčné pozvání k odpočinku a hře v lásce a vědomí bezpečí, že Bůh je s námi. Každý z nás je kouskem Boha, kouskem božství. Kdybychom to jen mohli vědět, chodili bychom po zemi v úžasu, oči zářící nádherou, srdce zavěšené v radosti nad zázrakem živého Boha, který zdobí naše dny a noci….. Radost, nevinnost, energie a naděje dětství!
Gateley nám připomíná, že zatímco naše zkušenost s vírou se mění, Boží láska zůstává po celý náš život nezlomná:
S přibývajícím věkem ztratila první radost
S přibývajícím věkem zapomínáme, opouštíme spontánnost a často i radost z prvních let života. A slova Mistra Eckharta pro nás samozřejmě znějí pravdivě: „Bůh je doma. To my jsme si vyšli na procházku.“ [1]
Bůh zůstal doma a my já si vyšla na procházku světem
Vycházíme do světa, často hledáme Boha a říká se nám, že Bůh je někde tam venku, a když budeme dělat určité věci a chovat se určitým způsobem, no, možná se s Bohem spojíme, možná trochu Boha zahlédneme. A tak se snažíme a snažíme přitáhnout Boží pozornost a snažíme se a snažíme se být dobří a věrní a dělat správné věci. A často se nám to nedaří, zraňujeme se a jsme rozčarovaní. Zapomněli jsme: Bůh je doma, to my jsme si vyšli na procházku.
Zabývala jsem se životem dospělých
Tanec a hra jsou opuštěny, protože se zabýváme vážnými otázkami života dospělých a učednictví. Víra z dětství, nevinnost, je často zapomenutá…..
Bůh je ale i Bohem dospělosti. Jsme i nadále děti Boží
Je však důležité, abychom věděli, že bez ohledu na to, jak moc nás život a okolnosti mohou na této cestě životem potlouct a potřísnit, Bůh našeho dětství je také Bohem naší dospělosti a je také Bohem našeho stáří. Bůh je na této rozvíjející se cestě věrný a stále nás po cestě svádí, abychom si uvědomili, kdo jsme a odkud pocházíme. Kdo jsme, dcery a synové Boží, povolaní k tomu, abychom odráželi Boží tvář v trpícím světě.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
[1] Meditations with Meister Eckhart, versions by Matthew Fox (Santa Fe, NM: Bear & Company, 1982), 15. From Meister Eckhart, Scitote, quia prope est regnum Dei (The Kingdom of God is at hand), sermon on Luke 21:31. Also translated as “God is at home in us but we are abroad.”
Adapted from Richard Rohr, Ronald Rolheiser, and Edwina Gateley, Loving the Two Halves of Life: The Further Journey (Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2011). Available as MP3 download.
Image credit: A path from one week to the next—Benjamin Yazza, Untitled 13 and 7. Jenna Keiper, Bisti Badlands. Used with permission. Click here to enlarge image.
A hawk judges its environment for survival and eventually takes flight.