Poutníci všedního dne

Desátý týden: Poutě

 Otec Richard často učí, že Boha lze hledat a poznávat i mimo tradiční bohoslužby a formy modlitby:

Naučit se být přítomen tomu co máme před sebou

Každý den je nám dán přirozený způsob, jak se znovu spojit s Bohem, který není závislý na vzdělání. Nezávisí to na získání titulu z filozofie nebo teologie, na tom, zda žijeme v určitém historickém období nebo věříme v určité náboženství. Záleží na tom, zda jsme skutečně přítomni tomu, co máme přímo před sebou. Jak říká Pavel: “Bůh to zjevil” (viz Římanům 1,19-20).

Naučit se kontemplaci

Chybějícím prvkem pro mnohé z nás v rozvinutém světě byla kontemplace, která nám umožňuje vidět věci v jejich celistvosti a s respektem (re-spect = vidět podruhé). Kdybychom trávili čas v přírodě, o samotě jako Ježíš nebo pouštní otcové a matky, poznali bychom mnohé z toho, co se nás snaží naučit náboženství, ale poznali bychom je na buněčné úrovni, na fyzické a energetické úrovni. Takové poznání není v rozporu s racionálním; je mnohem celistvější a srdečnější. Pro ty, kdo se naučili vidět, neexistuje nic, co by nebylo duchovní. [1]

Naučit se být poutníkem…

Velké i malé poutě nám mohou umožnit zakusit Boží přítomnost na “buněčné” či energetické úrovni, kterou popisuje otec Richard. Pastor a autor Brett Webb-Mitchell navrhuje, jak bychom mohli z poutí učinit pravidelnou součást našeho života:

… na jakémkoliv i blízkém místě

Poutě se nemusí konat na exotickém, vzdáleném místě. Nemusí trvat celý týden nebo dva. Může se odehrávat na našem dvorku, v našem sousedství, v okolí našich kostelů a rekolekčních center. Člověk nemusí být bohatý, aby se stal poutníkem. Stačí mít na mysli cíl a místo, kam se může vydat, aby zažil svatý……

Pouť je stav mysli a srdce nebo ducha…

Pouť je víc než jen výlet, procházka, běh, jízda na kole, dovolená nebo cesta….. Pouť je stav mysli a srdce nebo ducha, který mění dovolenou, túru v lese, dlouhou cestu na kajaku podél mezipobřežního vodního pásu, vyjížďku do přírody, procházku k přátelům, pochůzku uprostřed dne, venčení psa, pětikilometrový běh nebo maraton… v pouť, na které se člověk setkává se Svatým.

Které se hlásí o přítomnost Boha

Právě tento pocit popisuje benediktinský mnich David Steindl-Rast: Když poutník vkročí na zem, každý krok je cílem a poutník říká “teď, teď, teď”; žije v přítomnosti a hlásí se o přítomnost Svatého Boha nyní uprostřed sebe [2], na této půdě, plně si uvědomuje posvátnou zemi, po které kráčí….. Ať už jsme na skutečné pouti, nebo vnímáme, že cesta života, po které jdeme, je naší poutí, každý krok, každý krok, který člověk udělá, je požehnán Duchem. Jak skutečná pouť, tak pouť každodenního života je totiž cestou víry. [3]

Translated with www.DeepL.com/Translator (free version),mezinadpisy si dovolil vložit překladatel

Prameny:

[1] Adapted from Richard Rohr, A Spring within Us: A Book of Daily Meditations (Albuquerque, NM: CAC Publishing, 2016), 63, 64. 

[2] David Steindl-Rast, Gratefulness, the Heart of Prayer: An Approach to Life in Fullness (Ramsey, NJ: Paulist Press, 1984), 131, 133.

[3] Brett Webb-Mitchell, Practicing Pilgrimage: On Being and Becoming God’s Pilgrim People (Eugene, OR: Cascade Books, 2016), xviii, 8.

Image credit: A path from one week to the next—Benjamin Yazza, Untitled 2, used with permission. Les Argonauts, Camino de Santiago, Unsplash. Jenna Keiper, Winter Bird. Used with permission. Click here to enlarge image.

On pilgrimage, people are changed through the simple act of walking.