Desátý týden: Poutě
Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. -Matouš 6,21
Autorka Sheryl Kujawa-Holbrooková spojuje pouť s univerzálními touhami našeho srdce:
Cesta do středu srdce
První věc, kterou všechny lidské bytosti v děloze slyší, je tlukot matčina srdce. Metafora cesty do středu srdce nabízí mnoho vhledů do povahy poutnictví obecně a vnitřní cesty poutníka zvláště. Jedno z poutních míst, které vypovídá o cestě do středu srdce, se nachází v malé vesnici Chimayó v horách na severu Nového Mexika. „Jsi-li cizinec, jsi-li unaven životními zápasy … ať už máš zlomené srdce, vydej se po dlouhé horské cestě, najdi domov v Chimayó.“ [1] …
V srdci je touha, hledání božské lásky a vnitřního klidu
Mnozí z poutníků, kteří tam putují, nemusí nutně vyznávat stejnou náboženskou tradici a často nejsou zcela oddáni poutní tradici nebo nutně nevěří v zázračné uzdravení. Ale vydávají se na pouť, protože cítí v srdci touhu a něco hledají – možná božskou lásku nebo vnitřní klid, úlevu od zlomeného srdce nebo smysluplnější život – a získávají útěchu z toho, že patří ke skupině poutníků na cestě…..
Srdce touží spočinout v Bohu
Pouť tedy zahrnuje … srdce. Talmud říká, že „Bůh chce srdce“. Je to srdce, které drží tělo pohromadě….. Augustin z Hippo [354-430] napsal, že srdce je metaforou našeho nejhlubšího a nejopravdovějšího já, a často tento obraz používá jako způsob, jak vysvětlit svou vlastní cestu k Bohu: „Stvořil jsi nás pro sebe a naše srdce je neklidné, dokud nespočine v tobě.“ [2]
Kujawa-Holbrook píše o propletených cestách, kterými nás pouť provází:
Každá pouť začíná touhou v srdci
Posvátné umění pouti zahrnuje jak vnitřní, tak vnější cestu. … Poutník se snaží udržet obě cesty, vnitřní i vnější, pohromadě, někdy v napětí, ale vždy zaměřené na hledání smyslu, na hledání božského…. To, co nejvíce odlišuje posvátné umění poutě od turistického výletu nebo pěší výpravy, jakkoli jsou přínosné, je charakteristická cesta dovnitř, obrácení srdce k Božskému, s očekáváním proměny na všech úrovních bytí na této cestě. Benedikt z Nursie [asi 480-547], zakladatel západního mnišství a autor benediktinské řehole, radil svým mnichům a mniškám, aby „naslouchali uchem svého srdce“. [3] Jinými slovy, první touha poutníka je v srdci, hluboko a uvnitř, někdy i několik let předtím, než začne vnější cesta.
Translated with www.DeepL.com/Translator (free version), mezinadpisy si dovolil vložit překladatel
Prameny:
[1] George Mendoza, poem written at Chimayó, 1974, in Running toward the Light: The George Mendoza Story, William J. Buchanan (Albuquerque, NM: University of New Mexico Press, 2006), 85.
[2] Augustine, Confessions, bk. 1.1, trans. Henry Chadwick (New York: Oxford University Press, 2008), 3.
[3] The Rule of Saint Benedict, prologue.
Sheryl A. Kujawa-Holbrook, Pilgrimage—the Sacred Art: Journey to the Center of the Heart (Woodstock, VT: SkyLight Paths, 2013), 40–41, 42, 43, 44–45.
Image credit: A path from one week to the next—Benjamin Yazza, Untitled 2, used with permission. Les Argonauts, Camino de Santiago, Unsplash. Jenna Keiper, Winter Bird. Used with permission. Click here to enlarge image.
On pilgrimage, people are changed through the simple act of walking.