Padesátý první týden: Vtělení
Otec Richard popisuje Mariinu víru ve vtělení:
Vylití Ducha
V evangeliích, ve Skutcích a v epištolách se těm, kdo ji přijmou, otevírá zcela nový rozměr víry. Je to způsob života v Duchu, který předvídají někteří hebrejští proroci. Nejjasněji o tom hovoří prorok Joel:
V následujících dnech vyliji svého Ducha na všechny. Vaši synové a dcery budou prorokovat. Vašim starcům se budou zdát sny a vaši mladíci budou vidět vidění. V oněch dnech vyliji svého ducha i na vaše služebníky a služebnice (Joel 3,1-2).
Marie řekla ano…
Vidíme, jak Duch sestupuje na Ježíše po jeho křtu v Jordánu, a vidíme, jak Duch znovu naplňuje apoštoly mocí v den Letnic. Ale úplně první osobou, která ztělesňuje tuto novou víru, byla Marie z Nazareta, která řekla: „Hle, já jsem služebnice Páně. Ať se mi stane, co jsi řekl“ (Lk 1,38). Byla to Maria, kdo na andělovo oznámení, že porodí Mesiáše, odpověděl bezvýhradným ano.
…Chci být Božím nástrojem
Maria je vzorem víry, k níž Bůh volá každého z nás: naprosté a bezvýhradné ano Boží žádosti, aby byl přítomen ve světě a skrze nás. Bůh touží bezpodmínečně milovat druhé v nás a skrze nás. Ti, kdo žijí s takovou vírou, mohou být skutečně nazýváni Božími nástroji. Bůh chce, aby skrze nás zářilo Světlo, a tak naší první odpovědí na tuto výzvu je jednoduše ji vyslyšet a zůstat otevřeni Boží milosti. Maria řekla Bohu své ano a Bůh se v ní mohl vtělit. Porodila Krista tím, že byla tak zcela otevřená Božímu Duchu, že se mohlo narodit dítě Kristus. [1]
Pro nás se tedy stává otázkou: Jak můžeme také my porodit, jako to udělala Maria?
Neřídíme pak my Boha, ale Bůh nás
U Marie není zmínka o nějaké morální důstojnosti, úspěchu nebo připravenosti, pouze o pokorné důvěře a odevzdanosti. Ona nám všem tedy dává bezednou naději na našem malém místě. Pokud se sami budeme snažit „řídit“ Boha nebo vyrábět svou vlastní důstojnost podle jakéhokoli principu dokonalosti nebo výkonu, nikdy neporodíme Krista, ale jen více sebe. [2]
Ducha nakonec zjevuje veškerá hmota
Kdykoli se materiální a duchovní snoubí, je tu Kristus. Ježíš tuto lidsko-božskou identitu plně přijal a vstoupil s ní do dějin. Od této chvíle Kristus „znovu přichází“, kdykoli jsme schopni vidět duchovní a materiální koexistenci, v jakémkoli okamžiku, v jakékoli události a v jakékoli osobě. Veškerá hmota zjevuje Ducha a Duch potřebuje hmotu, aby se „ukázal“! To, co rád nazývám „věčným příchodem Krista“, se odehrává kdykoli a kdekoli, kdy dovolíme, aby to pro nás bylo naprosto pravdivé. Takto Bůh neustále proniká do dějin. [3]
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr and Joseph Martos, The Great Themes of Scripture: Old Testament (Cincinnati, OH: St. Anthony Messenger Press, 1987), 125–126.
[2] Adapted from Richard Rohr, Preparing for Christmas: Daily Meditations for Advent (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2012), 38, 40.
[3] Adapted from Richard Rohr, Cosmic Christ(Albuquerque, NM: Center for Action and Contemplation, 2009). Available as MP3 audio download.
Image credit: A path from one week to the next—Madison Frambes, Untitled 7, 5 and 8 (detail), 2023, naturally dyed paper and ink, Mexico, used with permission. Click here to enlarge image.
Together we are the incarnate hands and feet and body of God.