Dvanáctý týden: Mysticismus všedního dne
Když se Jákob probudil ze spánku, pomyslel si: „Jistě je na tomto místě Hospodin, a já jsem to nevěděl!“ Jákob se probudil ze spánku. -Genesis 28:16
Autorka Barbara Brown Taylorová se zamýšlí nad tím, jak se Bůh zjevuje ve všech věcech:
Bůh se zjevuje v přírodě a v lidech
Bible, kterou jsem se vydala poznávat a milovat, mě odměnila jiným způsobem přístupu k Bohu, způsobem, který důvěřuje spojení ducha a těla stejně jako světu jako místu setkání s Bohem….. Lidé se s Bohem setkávají pod stinnými duby, na březích řek, na vrcholcích hor i v dlouhých úsecích pusté divočiny. Bůh se zjevuje ve vichřicích, na hvězdné obloze, v hořících keřích i v dokonale cizích lidech. Když se lidé chtějí o Bohu dozvědět více, Boží syn jim říká, aby věnovali pozornost polním liliím a nebeskému ptactvu, ženám hnětoucím chléb a dělníkům stojícím ve frontě na výplatu.
Taylor přiznává, jak snadné je přehlédnout tato stále dostupná setkání s Bohem:
Podle Talmudu má každé stéblo trávy svého anděla, který se nad ním sklání a šeptá: „Roste, roste.“
Jak se člověk naučí takové anděly vidět a slyšet?
Má setkání s Bohem byla vždy nečekaná a záleží na mě zda je přijmu
Pokud existuje nějaký vypínač, který se dá přepnout, nikdy jsem ho nenašla. Stejně jako v případě Jákoba se většina mých vidění božství odehrála, když jsem byla zaneprázdněna něčím jiným. Neudělala jsem nic pro to, aby se to stalo…. Na jejich zrodu nehraji žádnou zjevnou roli. Mou jedinou rolí je rozhodnout se, jak na ně budu reagovat, protože mohu udělat spoustu věcí pro to, aby zmizely, a sice: 1) mohu si spočítat, že jsem to zase přehnala s kofeinem; 2) mohu si připomenout, že vize nejsou pravdivé stejně jako daně a večerní zprávy; nebo 3) mohu vrátit pozornost všemu, co dnes musím udělat. To jsou jen některé z věcí, které mohu udělat, abych si vyhnula životu v Božím domě.
Při setkání se mohu zastavit a vnímat
Nebo si mohu postavit malý oltář, ať už ve světě, nebo ve svém srdci. Mohu se zastavit v tom, co dělám, na tak dlouho, abych viděla, kde jsem, s kým tam jsem a jak je to místo úžasné. Mohu označit ještě jednu bránu do nebe – ještě jeden kousek obyčejné země se stopami po žebříku – kde je božský provoz silný, když si ho všimnu, i když si ho nevšimnu. Mohu ji pro jednou vidět, místo abych kolem ní prošla, možná dokonce položit kámen nebo říct požehnání, než se přesunu tam, kam mám jít příště.
Záleží opravdu jen na nás zda přijmeme setkání
Lidé mohou rozdělovat věci na tolik hromádek, kolik si jen přejí – oddělovat ducha od těla, posvátné od světského, církev od světa. Neměli bychom se však divit, když Bůh neuznává rozdíly, které mezi nimi děláme. Země je tak hustá božskými možnostmi, že je s podivem, že můžeme kamkoli dojít, aniž bychom si rozbili holeně o oltáře.
Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.