Shrnutí padesátého týdne 8. prosince – 13. prosince 2024

Neděle

Náš obraz Boha nás vytváří – nebo nás poráží. Mezi tím, jak vidíme Boha, a tím, jak vidíme sami sebe a vesmír, existuje absolutní souvislost. -Richard Rohr

Pondělí

Nabízím další relevantní metaforu pro naši dobu, která má však kořeny v zapomenuté tradici: Kristus jako rozhovor. Představte si, jak jiný by byl život právě teď, kdyby se křesťanství mohlo stát místem posvátného rozhovoru: místem, kde se zkoumají možnosti, vyjadřují pochybnosti a nesouhlas a povzbuzují hlasy na okraji. -Victoria Loorz

Úterý

Je-li Bůh vždycky Tajemství, pak je Bůh vždycky nějakým způsobem neznámý, mimo to, na co jsme zvyklí, mimo naši zónu pohodlí, mimo to, co můžeme vysvětlit nebo pochopit. Přesto velmi často chceme Boha, který odráží a dokonce potvrzuje naši kulturu, naše předsudky, naše ekonomické, politické a bezpečnostní systémy. -Richard Rohr

Středa

V Kristu vidíme obraz Boha, který není vyzbrojen blesky, ale umyvadlem a ručníkem, který nevychrlil hrozby, ale dobrou zprávu pro všechny, který nejel na válečném koni, ale na oslu a soucitně plakal nad lidmi, kteří neznají cestu pokoje. -Brian McLaren

Čtvrtek

Z pohledu blahoslavené Matky jsou všichni milí; všechny duše jsou přijatelné, všechny nesou sladkost srdce, jsou krásné pro oči; hodné vědomí, inspirace, pomoci, útěchy a ochrany. -Clarissa Pinkola Estés

Pátek

Mystikové jsou ti, kteří jsou vpuštěni do tohoto tajemství Božího milostného vztahu k duši, každý z nich ví, že Bůh miluje zejména mou duši; Bůh mě miluje jedinečně. Do téhož tajemství jsme pozváni i my. -Richard Rohr

Já to jsem

Praktikum padesátého týdne

Autorka Shannon K. Evansová nás zve k rozjímání nad tímto úryvkem z Juliány z Norwiche: 

Já jsem, moc a dobrota otcovství.

Já jsem, moudrost a laskavost mateřství.

Já jsem, světlo a milost, která je veškerou požehnanou láskou. 

Já jsem Trojice.

Já jsem, Jednota.

Já jsem, vznešená svrchovaná dobrota všech věcí. 

Já jsem, který tě nutí milovat. 

Já jsem, který tě nutí toužit. 

Já jsem, nekonečné naplňování všech pravých tužeb. [1]

Evans píše:

„Já jsem“ vás může uvést do rozpaků. Zkuste se však vžít do mystického rozpoložení a zůstaňte u něj. Když čtu tuto pasáž, připomínám si neomezenost božského, naprostou nepravděpodobnost uzavření Svatého do krabice našeho tvoření….. [Juliánovo] zjevení natolik změnilo paradigma, že místo aby nadále vnímala Boha jako bytost, která existuje, mohla začít vnímat Boha jako existenci samu. 

Odvaha nově si představit Boha má na nás tento účinek. Stejně jako Maria, která dala své fiat [„ať se stane“] a zjistila, že její omezený pohled na Boha se rozplynul, jsme i my vyzváni, abychom dali Duchu svolení otřást vším, co jsme si mysleli, že známe. Můžeme svobodně zůstat ve své duchovní zóně pohodlí? Jistě. Ale uctívání se stává mnohem pronikavějším, když uvolníme pouta, která jsme si uvázali kolem srdce, a volně vlétneme do rozlehlé náruče svatého. [2]

Přečtěte si tuto meditaci na webu cac.org.

Translated with DeepL.com (free version)