Dvanáctý týden: Přivítání cizince
Pokud se chceš opravdu spřátelit, jdi k někomu domů a jez s ním….. Lidé, kteří ti dávají své jídlo, ti dávají své srdce. -César Chávez
Teoložka Karen Gonzálezová vzpomíná na setkání se ženou, která jednala soucitně bez ohledu na své vyhraněné názory na konkrétní politiky.
Proč politika?
Paní Fisherovou jsem viděla stát ve vstupní hale [se svým přítelem] ještě předtím, než jsem vystoupila z výtahu. Byla to její druhá návštěva na naší imigrační klinice a … [připravila jsem se], že dostanu za uši. Věrna své formě mi dala najevo, že neschvaluje práci, kterou moje organizace dělá na podporu reformy imigrační politiky. „Proč musíte být všichni tak političtí?“ zeptala se…..
Láska k cizincům není politická
Paní Fisherová pro mě byla záhadou – projevovala jasné xenofobní tendence, strach z „jiných“, cizinců, často založený na etnocentrismu. Ale v jednání byla velkorysá a dokonce pohostinná – ne jako hostitelka na večeři, ale jako ta, která je v Bibli popsána jako filoxenie, láska k cizincům. Tato láska není sentimentální nebo jednorázový akt, ale způsob života, kodex hodnot, který zahrnuje péči o cizince.
Skutečná konkrétní pomoc, ne jen řeči
Při své první návštěvě přivedla jinou přítelkyni imigrantku, ženu, která jí dělala hospodyni, aby jí prodloužila pracovní povolení. Její kamarádka obnovení odkládala, protože nechtěla přijít o půldenní výdělek tím, že by přišla k právnímu poradci, a tak jí paní Fisherová nabídla, že jí zaplatí, aby neuklízela její dům. Místo toho ji sama odvezla na naši imigrační kliniku, zaparkovala v centru města v drahé garáži a čekala s ní po celou dobu konzultace. Později se s ní vrátila, aby podala samotnou žádost. Na to, že byla tak zuřivě proti vstřícné imigrační politice, věnovala svůj čas, peníze a další prostředky na pomoc dvěma různým lidem, kteří potřebovali imigrační právní podporu. Znám lidi, kteří verbálně podporují uprchlíky a další přistěhovalce, ale pro pomoc jedinému přistěhovalci neudělali ani z poloviny tolik!
González odkazuje na podobenství z Matoušova evangelia (21,28-30), které zdůrazňuje roli soucitného jednání v našem duchovním růstu:
Dobré úmysly
Podle Ježíšova vysvětlení … se počítá dobrý skutek, ne jen s dobrými úmysly….. [Paní Fisherová] plnila Boží vůli, ale věřila Božím slovům o přijetí a spravedlnosti pro přistěhovalce?
Tím že konáme se učíme lásce
To nemohu vědět, protože jsem ji už nikdy neviděla. Přesto by mě nepřekvapilo, kdyby ano, protože mám zkušenost, že se často cvičíme v nových způsobech bytí a víry. Vždycky jsem si myslela, že víra předchází činům, a někdy tomu tak je. Ale až příliš často nás formuje praxe, která mění naše přesvědčení a pomáhá nám je zvnitřnit způsobem, který je transformující. Učíme se tím, že děláme. Zajímalo by mě, zda paní Fisherová nyní kromě praktikování pohostinnosti také hlásá pohostinnost. Doufám, že ano.
Přečtěte si tuto meditaci na cac.org.
Prameny:
Karen González, Beyond Welcome: Centering Immigrants in Our Christian Response to Immigration (Brazos Press, 2022), 70, 71–73.
Image credit and inspiration: Lucas Dalamarta, Untitled (detail), 2024, photo, Unsplash. Click here to enlarge image. When engaging with an unknown being we practice holding space for the other and leading with an open heart, even when we don’t know the outcome.