Osmnáctý týden: Středa, 30. dubna 2025
Otec Richard Rohr popisuje, jak příroda odráží a zjevuje moudrost a přítomnost Boha:
Starý strom nás učí přijmout nedokonalé a staré
Na dvorku našeho Centra pro akci a kontemplaci v Albuquerque rozprostírá mohutný 150 let starý strom topol Rio Grande své zkřehlé větve nad trávníkem. Jeden arborista nám kdysi řekl, že strom má možná mutaci, která způsobuje, že se jeho obrovské kmeny tak klikatě otáčejí a kroutí. Člověk se diví, že stojí tak pevně, přesto je tento topol bezpochyby nejkrásnějším uměleckým dílem, které v Centru máme, a jeho asymetrická krása z něj dělá dokonalou ukázku pro jedno z hlavních poselství naší organizace: A právě schopnost zahrnout to, co se zdá být nedokonalé, je božská dokonalost. Ještě než vejdeme dovnitř, abychom se modlili, pracovali nebo učili teologii, jeho obrovská přítomnost už nad námi pronesla tiché kázání.
Příroda je přirozená teologie
Zažili jste někdy podobné setkání v přírodě? Možná k němu pro vás došlo u jezera nebo na břehu moře, na túře v horách, v zahradě při poslechu truchlící holubice, dokonce i na rušném rohu ulice. Jsem přesvědčen, že když je taková vrozená teologie přijata, téměř bez námahy nás rozvíjí, rozšiřuje a osvěcuje. Všechny ostatní řeči o Bohu se ve srovnání s tím zdají být umělé a opojné.
Domorodá náboženství to vždy chápala
Domorodá náboženství to do značné míry chápou, stejně jako Písmo (viz Žalmy 98, 104, 148 nebo Daniel 3,57-82 [1]). V Jóbovi 12,7-10 a ve většině Jóbových veršů 38-39 JHVH chválí cizí zvířata a živly za jejich přirozeně dostupnou moudrost – „rozbouřené moře“, „divoký osel“, „pštrosí křídlo“ – a připomíná lidem, že jsme součástí mnohem většího ekosystému, který nabízí poučení ve všech směrech.
Člověk není středem světa
Bůh není vázán lidskou domněnkou, že jsme středem všeho, a stvoření vlastně nevyžadovalo ani nepotřebovalo, aby mu Ježíš (nebo my) propůjčoval další posvátnost. Od prvního okamžiku velkého třesku příroda zjevovala slávu a dobrotu Boží přítomnosti. Ježíš přišel, aby žil uprostřed ní a těšil se ze života ve všech jeho přirozených variacích, a byl tak naším vzorem a příkladem. Dalo by se říci, že Ježíš je dar, který ctí dar.
Na rozdíl od Boha jsme lakomí a myslíme jen na sebe
Je zvláštní, že mnozí křesťané dnes omezují Boží prozřetelnostní péči na lidi, a to jen velmi málo. Jak se lišíme od Ježíše, který rozšířil Boží štědrost na vrabce, lilie, havrany, osly, polní trávu (Lk 12,24.27-28). Žádný lakomý Bůh tu není! Ale jaká lakomost na naší straně způsobila, že jsme Boží zájem – dokonce věčný zájem – omezili jen na sebe?
Darovaný Duch v nás je zdroj důstojnosti
Jestliže si Bůh vybírá a rozdává péči, my jsme stále nejistí a nejsme si jisti, zda patříme mezi šťastné příjemce. Jakmile si však uvědomíme velkorysou, tvořivou Přítomnost, která existuje ve všech věcech už z jejich podstaty, můžeme uctívat Ducha přebývajícího v nás jako vnitřní zdroj veškeré důstojnosti a úcty. Důstojnost není rozdávána domněle hodným; zakládá vrozenou důstojnost věcí v jejich samotné přirozenosti a existenci.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] This apocryphal passage is included in Catholic but not in Protestant Bibles.
Adapted from Richard Rohr, The Universal Christ: How a Forgotten Reality Can Change Everything We See, Hope for, and Believe (Convergent, 2021), 55–57; “God Is Not Only ‘Over There,’“ Daily Meditations, April 18, 2021.
Image Credit and inspiration: YS Santonii, Untitled (detail), 2023, photo, USA, Unsplash. Click here to enlarge image. We gently receive nature in new ways, perhaps by tenderly touching and gazing to see a new detail.