Týden dvacátý devátý: Tanec temnoty a světla-Pondělí, 14. července 2025
Je velmi důležité, přátelé, nemyslet na duši jako na něco temného. Jsme zvyklí vnímat pouze vnější světlo. Zapomínáme, že existuje i vnitřní světlo, které osvětluje naši duši.—Teresa z Ávily, Vnitřní hrad
Richard Rohr popisuje období temnoty, zmatení a boje jako nezbytná pro naši transformaci a růst:
období temnoty, pochybností a malátnosti
Zkušenosti s temnotou jsou dobrými a nezbytnými učiteli. Neměli bychom se jim vyhýbat, popírat je, utíkat před nimi nebo je vysvětlovat. I když neprožíváme klinickou nebo diagnostikovanou depresi, většina z nás v životě prožije alespoň jedno období temnoty, pochybností a malátnosti. Doufám, že v těchto chvílích můžeme oslovit někoho – terapeuta, duchovního vůdce, přítele –, kdo nás podpoří. A když se cítíme silní, můžeme být oporou pro někoho jiného.
Temnota duše ze sobectví
Existuje temnota, do které nás vede naše vlastní hloupost, náš vlastní hřích (iluze oddělení), naše vlastní sobectví, život z falešného nebo odděleného já. Z této temnoty se musíme vymanit brutální upřímností, přiznáním, odevzdáním se, odpuštěním, omluvou a nápravou. Může to být pocit, jako bychom umírali a zároveň byli osvobozeni.
Temnota v blízkosti Boha
Existuje však ještě jedna temnota, do které nás vede Bůh, milost a samotná podstata života. V mnoha ohledech je zde ztráta smyslu ještě větší a někdy může být ještě větší i ztráta motivace, účelu a směru. Opravdu to vypadá jako úplná absence světla, a proto svatí a mystici tomu říkali „temná noc“. Ale i když se můžeme cítit osamělí a opuštění Bohem, můžeme také cítit, že jsme sem byli záměrně vedeni. Víme, že jsme v liminálním prostoru, mezi dvěma světy, na prahu – a musíme zde zůstat, dokud se nenaučíme něco podstatného. Stále to není žádná legrace – je to plné pochybností a „démonů“ všeho druhu –, ale je to temnota, ve které nás Bůh drží blízko u sebe, aniž bychom si toho byli vědomi. Právě zde dochází k proměně.
Temnota je příležitost hledat Boha
Samozřejmě, temná noc, do které se dostáváme svými „hříšnými“ rozhodnutími, se také může stát Boží temnotou. Bez ohledu na příčinu je temná noc příležitostí hledat a nacházet Boha – v nových podobách a způsobech. Ani Bůh, ani dobro neexistují pouze ve světle, ale prostupují všemi místy, viditelnými i neviditelnými. Zdá se, že pokaždé, když chceme poznat něco nového, musíme se trochu „odnaučit“ to, co jsme dosud věděli. Je to jako zařadit zpátečku v blátě a sněhu, abyste získali novou stopu a lepší trakci.
Ztráta jistot a falešných představ o Bohu znamená objevit realitu
Období zdánlivě neplodné temnoty mohou ve skutečnosti poukázat na všechny způsoby, jakými se okrádáme o moudrost tím, že se upínáme ke světlu. Kdo roste tím, že se dívá pouze na světlou stránku věcí? Teprve když ztratíme své jistoty, budeme schopni dekonstruovat své falešné představy o Bohu a objevit absolutní realitu pod všemi našimi egovými fantaziemi a strachy.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Adapted from Richard Rohr, The Wisdom Pattern: Order, Disorder, Reorder (Franciscan Media, 2020), 185–186; and “Two Kinds of Darkness,” Daily Meditation, September 5, 2017.
Image credit and inspiration: Niko Tsviliov, untitled (detail), 2023, photo, Ukraine, Unsplash. Click here to enlarge image. Just as the moon dances with shadow and light, remaining herself throughout, we also dance with shadow and light, reflecting her wisdom rhythms.