Týden čtyřicátý sedmý: Uznání našich předsudků-Pátek, 21. listopadu 2025
Čím častěji se setkáváme s lidmi, kteří jsou takzvaně „jiní“, tím více se rozšiřujeme a tím více se zbavujeme předsudků. Máme nové pravdy, protože máme hmatatelné důkazy o krásné a mocné kreativitě našeho Boha, který pro nás stvořil tuto rozmanitost, abychom se z ní mohli těšit. —Jacqui Lewis, Naučit se vidět
Brian McLaren píše, že Ježíšův model přijetí, inkluze a lásky k „jiným“ nám může pomoci překonat a uzdravit naše předsudky, zejména „předsudky z kontaktu“.
Předsudky ve výchově
Když nemám intenzivní a trvalý osobní kontakt s „jinými“, moje předsudky a falešné domněnky zůstávají nezpochybněny. Vezměme si například dítě, kterému lidé, kterým důvěřuje, říkají, že lidé jiné rasy, náboženství, kultury, sexuální orientace nebo třídy jsou špinaví a nebezpeční.
Předsudky zakoření v mysli
Okamžitě vidíme sebe posilující cyklus: tito lidé jsou špinaví nebo nebezpeční, takže jim nebudu důvěřovat a budu se jim vyhýbat, což znamená, že s nimi nikdy nebudu mít trvalý a respektující interaktivní kontakt, což znamená, že nikdy nezjistím, že jsou to vlastně úžasní lidé, se kterými je radost být.
Přerostou v systém
Tímto způsobem se cyklus předsudků točí dál, bez zpochybnění napříč generacemi. Jak předsudky přetrvávají, zakořenějí se v kulturách a institucích a vytvářejí systémy rasismu a nenávisti, marginalizují skupiny, které jsou stigmatizovány, dehumanizovány, obětovány, vykořisťovány, utlačovány nebo dokonce zabíjeny. [1]
Ježíš předsudky zpochybňuje
Obzvláště se mi líbí způsob, jakým Ježíš zpochybňuje předsudky v kontaktu s druhými. Ježíš oslovil toho druhého u stolu a dal mu slovo, čímž ho postavil do centra pozornosti. Na stránkách evangelií Ježíš toho druhého nedominuje ani se mu nevyhýbá… Místo toho se vciťuje do toho druhého, solidárně se k němu připojuje, chrání ho, naslouchá mu, slouží mu a dokonce za něj položí svůj život… V každém případě přesouvá oběti obětních beránků a vyloučení z okraje do centra pozornosti, aby jejich hlasy byly vyslyšeny. [2]
Rev. Dr. Jacqui Lewis vede to, co sama popisuje jako „multi“ kongregaci v New Yorku. Inkluzi považuje za ústřední prvek evangelijního volání k lásce:
Inkluze a diverzita (začlenění rozmanitosti)
Ten, koho následujeme v misii a službě – Ježíš Kristus – byl vyhlášený tím, že překračoval hranice, reformátorem náboženské a sekulární kultury své doby. Jsme v dobré společnosti, když jdeme příkladem v radikální inkluzi těch, kteří se od nás liší. V některých kontextech to může znamenat, že černá církev osloví korejské sousedy, latinskoamerická kongregace zahájí službu pro imigrantské rodiny ze severní Afriky nebo čínská církev pořádá program pro afroamerické studenty středních škol po škole… Věříme, že závazek k inkluzi a diverzitě je vysokým povoláním, které se týká všech, kdo se považují za křesťany, bez ohledu na jejich etnickou příslušnost nebo kulturu. [3]
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
[1] Brian McLaren, Why Don’t They Get It? Overcoming Bias in Others (and Yourself), rev. ed. (Self-published, 2019, 2024), 41–42, e-book.
[2] McLaren, Why Don’t They Get It?, 91–92.
[3] Jacqueline J. Lewis and John Janka, The Pentecost Paradigm: Ten Strategies for Becoming a Multiracial Congregation (Westminster John Knox Press, 2018), 8.
Image credit and inspiration: Bud Helisson, untitled (detail), 2021, photo, Brazil, Unsplash. Click here to enlarge image. The lenses symbolize how our inherent biases—like favoring what confirms what we already believe or seeing only those like ourselves—can cloud our vision, reminding us that true clarity comes from looking again and being willing to see differently.