Poušť a proměna – Středa, 18. února 2026 -Popeleční středa
Belden Lane, hostující člen fakulty CAC, vzpomíná na nedávnou zkušenost s uzdravením v poušti:
Smrt v rodině
Moje poslední, nejtěžší cesta sestupu, nebo cesta do drsné krajiny, v těchto posledních letech mého života souvisela se smrtí mého syna. Před třemi lety John zemřel na akutní myeloidní leukémii, jednu z nejsmrtelnějších forem rakoviny. Bylo mu 41 let a zanechal po sobě manželku a čtyřletou dceru. Po měsících chemoterapie nám bylo řečeno, že je bez rakoviny. Zazvonil na zvonek v nemocnici, vrátil se domů, vrátil se do práce, ale o dva měsíce později se rakovina vrátila a on zemřel během týdne.
Naděje
Lane odjel do pouště v naději, že se spojí s Johnem a nějakým způsobem zmírní utrpení, které podle něj John prožíval kvůli předčasnému konci svého života.
Po roce a půl truchlení jsem se o Johna hodně bál. Kdybych byl na jeho místě, věděl bych, že bych byl strašně naštvaný…
Osvobodit se
Podnikl jsem šestidenní výpravu za vizí do červených skalnatých kaňonů poblíž Ghost Ranch s několika bratry z Illuman, v naději, že konečně osvobodím Johna od jeho utrpení. Ale první noc jsem se tam zhroutil a plakal opřený o stěnu kaňonu. Uvědomil jsem si, že to nebyl John, kdo se hádal a proklínal na cestě nějakým očistcem; byl jsem to já. Nepřišel jsem osvobodit Johna. John musel přijít osvobodit mě…
Dlouhá noc
Když jsem se dostal ke čtvrté a poslední noci půstu, očekával jsem nebo alespoň doufal v nějaké velké setkání. To je to, co očekáváte na konci hledání vize. Ale když jsem čekal na dlouhou noc, nic nepřišlo. Vzdal jsem naději na něco dramatického, což je samozřejmě perfektní. Když jsem tam seděl, moje mysl se vrátila do nemocničního pokoje v noci, kdy John zemřel. Konec přišel ve tři hodiny ráno, když konečně přestal dýchat. Chtěl jsem s ním zůstat po zbytek noci. Nenáviděl jsem představu, že cizí lidé položí mého syna na nosítka a odvezou ho samotného do márnice. Věděl jsem, že bych tam měl zůstat až do rána, ale… všichni jsme byli vyčerpaní. Šli jsme domů.
Být s umírajícím do konce
A pak mě to napadlo… Na hřebeni jsem to ještě mohl udělat. Možná jsem měl více než rok zpoždění, ale stále jsem mohl být věrná, čekat vedle Johnova těla a neodvracet se od jeho smrti. Tak jsem to udělal, zůstal jsem vzhůru po zbytek noci a držel Johnovi stráž. Asi za hodinu jsem si všiml, že za mnou nad hřebenem vychází úplněk, který vrhá měkké šedé světlo na okraj plošiny a sestupuje po ní, jak měsíc stoupá za mnou. Bylo to chladné a smrtelné, ale krásné, jako bledost těla mého syna, z něhož vyprchalo život, zatímco jsem u něj mohla sedět. V tu chvíli to pro mě bylo také tělo Kristovo, jakoby. John, Ježíš, přišel, aby mě ujistil s [mystikem] Julianem z Norwiche, že je v pořádku. Byl víc než v pořádku…
Sestup do nitra – do pouště
Tu noc jsem byl ohromen. Poušť mě znovu přivítala, byla tu pro mě, místo, kde se Bůh v mém životě tak často zjevoval. Dodnes se vyrovnávám se ztrátou Johna, ale v nejhlubším místě své duše jsem v pokoji, protože vím, že tato poslední cesta sestupu do pouště mě jen znovu přivedla hlouběji do lásky. Amen.
Translated with DeepL.com (free version)
Prameny:
Adapted from Belden Lane, “The Desert Tradition,” The Living School: Essentials of Engaged Contemplation, Center for Action and Contemplation, 2024.
Image credit and inspiration: Dan Grinwis, untitled (detail), 2017, photo, Namibia, Unsplash. Click here to enlarge image. By stepping freely into the desert, the seeker claims their own capacity to think and become whole in a vast place of transformation beyond the structures of any system.