Milující a Milovaný v Písni písní – Středa, 6. května 2025
Teoložka Stephanie Paulsell se zamýšlí nad tím, jak nám modlitba s Písní písní může pomoci objevit „dobrou zprávu“:
Naslouchat srdcem Písni Písní
Co bychom objevili, kdybychom se k této básni obrátili s nasloucháním Božímu hlasu, tak jako to před námi učinili nesčetní čtenáři? Co bychom uslyšeli, kdybychom, jak kdysi dávno naléhal Origenes, učinili slova Písně Písní svými vlastními?
dobrá zpráva o slávě lidského těla, radosti z vzájemnosti v lásce
Jedna věc, kterou najdeme, když se modlíme s Písní Písní, je dobrá zpráva: dobrá zpráva o slávě lidského těla, radosti z vzájemnosti v lásce, vnímavosti světa, který je milován a opatrován, a touze poznat a být poznán. To jsou vlastní zájmy Písně Písní, její vlastní starosti. Vnášení Písně do naší modlitby vnáší do ní také naše těla, naše vztahy, zemi a naše touhy. Právě sem tyto zájmy patří: na křižovatku našeho života a Božího života, na místo, kde se obracíme k Bohu celým svým bytím. [1]
Paulsellová nás povzbuzuje, abychom se při čtení Písně písní zdrželi:
Čti pomalu s obdivem a meditací
Píseň nám nabízí způsob čtení, který je zároveň způsobem přijímání světa, cestou vedoucí k modlitbě. Tím, že nás zve do dialogu dvou milenců, nás povzbuzuje, abychom četli tak, jak oni milují – zdržovali se v přítomnosti milovaného, obdivovali jeho krásu a půvab a velebili jak to, co lze vidět, poznat a o čem lze mluvit, tak i to, co je mimo náš zrak, mimo naši schopnost poznat či popsat. Ve světě poznamenaném rychlostí a zahlceném informacemi nám Píseň nabízí prostor pod borovicovými a cedrovými větvemi, kde můžeme číst pomalu, s obdivem, meditativně…
Naslouchej rezonanci lásky stvoření
Píseň nás neuspěchává… Spíše nás zve, abychom četli a znovu četli a četli znovu, naslouchali nečekaným rezonancím a nechali se hromadit mnohovrstevnaté významy. Je to hostinský dům, zahrada, vinice, pole: místo, které lze prozkoumávat v každém ročním období, místo, které odhaluje něco nového pokaždé, když jím procházíme…
Píseň písní, skrytá jako drahokam v srdci Bible, čeká, až se k ní znovu vrátíme a spolu s dalšími věřícími vstoupíme do písně, která nikdy nekončí. [2]
Modli se v realitě skutečného života
Paulsellová nás zve k setkání s Písní písní jako k úvodu do modlitby a života:
Přemýšlejte a modlete se s Písní o životě těla, o našem životě jeden s druhým, o našem životě ve stvoření a o našem životě s Bohem. Je to koneckonců jen jeden život… Jeden život, který se otevírá do hlubin duchovních, erotických, soucitných a na určité úrovni ne zcela poznatelných. Jeden život dotčený a požehnaný polibkem, o kterém se po staletí zpívá v jazyce nevýslovně krásném. [3]
Prameny:
[1] Harvey Cox and Stephanie Paulsell, Lamentations and Song of Songs: A Theological Commentary on the Bible (Westminster John Knox Press, 2021), 275.
[2] Cox and Paulsell, Lamentations and Song of Songs, 276.
[3] Cox and Paulsell, Lamentations and Song of Songs, 188.
Image credit and inspiration: Kim MacKinnon, untitled (detail), 2018, photo, Canada, Unsplash. Click here to enlarge image. Gazing lovingly upon the moon reminds us of the loving gaze of the soul toward God and God’s loving gaze in return.