Milující a milovaná v Písni písní – Pátek, 8. května 2026
Vtiskni mě jako pečeť na své srdce, jako pečeť na své rameno,
neboť láska je silná jako smrt, vášeň prudká jako hrob.
Její záblesky jsou záblesky ohně, zuřící plamen.—Píseň písní 8:6
Mirabai Starr popisuje, jak je jazyk romantiky a erotické lásky univerzální zkušeností mystiků napříč náboženskými tradicemi:
Jazyk lásky je Bohu blíže jak jazyk teologie
Zdá se, že každá duchovní tradice na planetě má nějakou verzi Písně písní. Jazyk romantické lásky popisuje a evokuje vztah duše s božským přesněji, než by to kdy dokázal jakýkoli popisný teologický jazyk. Myslím, že právě proto se Píseň písní, která je poměrně revoluční a těžko vysvětlitelná, dostala do kanonických textů….
V srdci je místo duchovní touhy
Veškerý jazyk lásky, kterým mystici hovoří, pramení ze stejného zdroje, z něhož vzešla Píseň písní. V srdci existuje místo, které je pravdou duchovního společenství, duchovní touhy. Touha se stává branou ke sjednocení a společenství a toto sjednocení se stává referenčním bodem pro touhu. Kdykoli se kterýkoli z mystiků dotkne témat touhy, úzkosti, odloučení a sladkosti útočiště v náručí milovaného, zpívá tuto základní píseň, tento Píseň písní, ať už tento konkrétní text zná, nebo ne… Píseň písní je zásadním plánem, který je vštěpen do všech našich duší, palivem, které nás pohání na duchovní cestě, i když se k ní někteří z nás nikdy nedostanou. Myslím, že je v nás všech. [1]
V Písni písní milenka zpívá o svém hledání milovaného:
V noci na své posteli jsem toužila jen po své lásce.
Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho.
Musím vstát a obejít město,
úzké uličky a náměstí, dokud nenajdu svou jedinou lásku.
Hledala jsem ho všude, ale nemohla jsem ho najít. (Píseň písní 3:1–2)
Starr popisuje touhu jako zásadní aspekt svatební mystiky:
Něco v našich duších rozpoznává tuto dynamiku vyhnanství a návratu. Pamatujeme si, že naším zdrojem je Láska. Trpíme iluzí, že jsme byli vytrženi ze svých duševních kořenů. Toužíme se vrátit domů. Věnujeme se každé praxi, kterou máme k dispozici, abychom obnovili své přirozené právo na sounáležitost. A když dosáhneme těch prchavých okamžiků sjednocení, uvědomíme si, že jsme od počátku nikdy nebyli dva. Vždy jsme byli jedno a vždy budeme jedno.
Jsme propojeni
Jazyk lásky je jako vesmírná loď, která nás proletí vrstvami iluze a dopraví nás k pravdě o naší podstatné propojenosti s Božským a o naší vzájemné propojenosti se vším stvořením. Není nic jako pasáž mystické poezie, žhnoucí ohněm touhy a opojená vínem sjednocení, která by vyvolala naši vlastní spalující touhu a odhalila naši schopnost splynutí. [2]
Prameny:
[1] Mirabai Starr with James Finley and Michael Petrow, “The Song of Love Lost and Found,” The Living School: Essentials of Engaged Contemplation, Center for Action and Contemplation, 2025.
[2] Mirabai Starr, Wild Mercy: Living the Fierce and Tender Wisdom of the Women Mystics (Sounds True, 2019), 57.
Image credit and inspiration: Kim MacKinnon, untitled (detail), 2018, photo, Canada, Unsplash. Click here to enlarge image. Gazing lovingly upon the moon reminds us of the loving gaze of the soul toward God and God’s loving gaze in return.