Terezie z Lisieux: Cesta lásky – Pondělí, 28. září 2026
Ježíš mi předložil knihu přírody; pochopila jsem, jak jsou krásné všechny květiny, které [Bůh] stvořil, jak nádhera růže a bělost lilie neubírají na vůni malé fialky ani na rozkošné jednoduchosti sedmikrásky… Kdyby všechny květiny chtěly být růžemi, příroda by ztratila svou jarní krásu a pole by již nebyla vyzdobena divokými květinami. A tak je tomu i ve světě duší.—Terezie z Lisieux, Příběh duše
V podcastu CAC „Turning to the Mystics“ (Obrátit se k mystikům) popisuje James Finley, jak Terezie z Lisieux přijala obyčejnost, krásu malé květinky, jako cestu k Bohu:
Ponořila se do božství
Terezie nebyla extatickou mystičkou. Je to téměř jako by byla tak hluboce ponořena do božství a intimity samotné všednosti – s takovou jasností –, že ji to činí výjimečnou. Právě to ji pro nás činí přístupnou. Protože my jsme obyčejní. Jak můžeme uprostřed naší vlastní všednosti najít Boží jednotu s námi? Myslím, že právě proto nás tak oslovuje. [1]
Bůh je zjevný ve stvoření
Terezie se v jistém smyslu vidí jako malý kvítko rostoucí v Boží zahradě, a proto se jí někdy říká „Malý kvítko“. Říká, že v růži a orchideji a ve všem tom je sláva, ale představte si na jaře pole plné divokých květin – tisíce a tisíce květů, a že Bůh zná malost každého z nich a osobně každý z nich miluje do existence. Kromě toho Bůh zná podstatu té malé květinky i složitost jejího uspořádání, jako je například jemná vůně fialky. Bůh od věčnosti ví, že fialka je navždy skryta s Kristem v Bohu, a tak Bůh od věčnosti rozjímá o té malé květince v Bohu. Bůh se v té malé květince plně zjevuje.
I my jsme Bohem milovaní
Řekněme, že je tu hora a vy držíte v ruce zrnko písku a srovnáváte ho s horou. Hora je tak obrovská a zrnko písku tak maličké; ale jelikož Bůh nemůže být nijak zmenšen, nekonečná Boží přítomnost se projevuje ve vaší ruce skrze to malé zrnko písku stejně jako v hoře. Stejně jako hora není bez Boha ničím. Ve vědomí ega to nevidíme, ale ve stavech meditativní modlitby můžeme vnímat nepochopitelnou vznešenost jednoduchosti věcí. Jsme prostá duše, ale vznešenost naší jednoduchosti je božská, protože jsme Boží milovaní.
Milost jednoduchosti
Myslím, že Terezie žila v tomto druhu záře, v tomto jemném svitu. Nebyla extatickou mystičkou, která měla vidění, ale je to, jako by nás božskost její vlastní jednoduchosti, kterou s námi tak milostivě sdílí, zvala do milosti naší vlastní jednoduchosti. Terezie ohromuje radikálností své jednoduchosti, která nás přivádí k radikálnosti a božskosti naší vlastní jednoduchosti a k tomu, jak podle ní máme žít a kráčet v ní den za dnem. [2]
Prameny:
[1] Adapted from James Finley and Kirsten Oates, “Dialogue 2: The Child Jesus,” Turning to the Mystics, season 13, ep. 5 (Center for Action and Contemplation, 2026), podcast. Available as MP3 audio download and PDF transcript.
[2] Adapted from James Finley, “Thérèse of Lisieux: Session 1 ,” Turning to the Mystics, season 13, ep. 2 (Center for Action and Contemplation, 2026), podcast. Available as MP3 audio download and PDF transcript.
Image credit and inspiration: Annie Spratt, untitled (detail), 2020, photo. Unsplash. Click here to enlarge image. These little flowers remind us of the beauty of small acts of love, an invitation to recognize the little way.