Bůh je větší než všechny naše malé škatulky. Boží láska přesahuje hranice, které na zemi vytyčujeme. (Jen Austin )
Jak překonat naše dualistické myšlení
Abychom vyvážili to, co vnímám jako naši přílišnou závislost na dualistickém myšlení, musíme najít způsoby, jak praktikovat myšlení jiným způsobem, kde můžeme přijímat okamžik jako otevřené pole. Říkám tomu neduální nebo kontemplativní mysl. V tomto prostoru nemusíme pole rozdělovat ani odmítat jako špatné nic, čemu ještě nerozumíme. (R.Rohr)
Duch života
Vítr vane, kam chce, a slyšíš jeho zvuk, ale nevíš, odkud přichází ani kam jde. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.—Jan 3:8
Kristův Duch v nás
Když otevřeme prostor pro Ducha a necháme Ducha naplnit ten prostor v nás, začneme se měnit a staneme se nositeli změny… Otevřeme tedy svá srdce. Odvažme se věřit, že Duch, o kterém čteme v Písmu, může dnes působit mezi námi a dávat ná (m v naší době sílu, abychom se mohli stát nositeli globálního duchovního hnutí za spravedlnost, mír a radost. (Brian McLaren )
Zrození nové komunity
V roce 1971 byl otec Richard pověřen vedením programu duchovních cvičení pro mládež v arcidiecézi Cincinnati v Ohiu. Richard říká, že po většinu prvního duchovního cvičení si myslel, že ho všichni chlapci – „parta sportovců“ – jen snášejí. Ale když Richard dokončil kázání o příběhu marnotratného syna (Lukáš 15,11–32), „dokonalém příběhu o tom, jak Ježíš viděl Boha“, chlapci se rozplakali a objímali se. Richard vzpomíná, že se tohoto nečekaného projevu Ducha Svatého poněkud bál (R.Rohr)
Duch je vždy s námi
Existuje Vnitřní Připomínka, Vnitřní Pamětník (viz Jan 14:26, 16:4), který drží pohromadě všechny nesourodé a roztříštěné části našich životů, vyplňuje všechny mezery, přebírá všechny chyby, odpouští všechna selhání a miluje nás do stále hlubšího života. Toto je popis práce Ducha Svatého, který je pramenem, jenž v nás tryská (Jan 7:38–39) – a to až na věky. (R.Rohr)
Hlas darovaný Duchem
Skutečnou spiritualitu, ztělesněnou spiritualitu, lze popsat jako upřímnost, jako integraci těla a ducha, nefeš a basar, srdce a duše. Právě s touto upřímností nasloucháme Božímu hlasu a následujeme ho; právě s upřímností nacházíme slova, abychom volali k Bohu, zpívali chválu, pronášeli prorocká slova, slova útěchy, vyprávěli své příběhy a dávali smysl všem našim vztahům. ( Rebecca Button Pritchardová)
Vytváření církve skrze slovo
Duch vytváří spojení. Ježíšovi následovníci jsou nyní propojeni způsobem, který je spojuje s lidmi v tom nejintimnějším prostoru – hlasu, paměti, zvuku, těla, země a místa. Je to jazyk, který prostupuje všemi těmito záležitostmi. Je to šlacha existence lidu. Můj lid, náš jazyk: mluvit jazykem znamená mluvit o lidu. Mluvení ohlašuje důvěrnost, spojení a vztahovost…(Willie Jennings)
Dostupný pro všechny
Bůh nedává Ducha těm z nás, kteří jsou toho hodni, protože nikdo z nás není hoden. Bůh dává Ducha tímto probuzeným způsobem těm, kteří o něj stojí. Na tento svátek Letnic o něj prostě stůjte! Spolehněte se na něj. Vězte, že již byl dán, a žijte z této důvěry. (R.Rohr)
Cvičení „Právě toto“
Meditační praxe mě může proměnit v houbu. Skutečnou podstatou houby je, že nasává vodu a vodu uvolňuje. Nezadržuje vodu, nevlastní ji ani ji nevytváří… V meditaci jsem naplněna Boží milostí, tekoucími vodami života. (Pokud budu mít štěstí, skutečně to nějakým způsobem zažiji. Ale ať už tu milost vědomě prožívám, nebo ne, je vždy pravda, že jsem jí naplněna.) Jediným cílem, který mohu pro svou meditační praxi skutečně pojmenovat, je tedy tento: nechat se znovu a znovu naplňovat, abych mohla působit jako proudící, nasáklá houba, z níž vytéká Láska do suchého a zaprášeného světa. Therese DesCamp)