Pamatujte, že celý proces nejčastěji začíná jedním dlouhým, vychutnávaným okamžikem úžasu, jedním zcela upřímným okamžikem, kdy něco pozorujeme a říkáme: „Prostě tohle!“ A jak slíbil Izaiáš, poznáme, že každý okamžik volá: „Jsem tady! Jsem tady!“
Zvedni svůj hlas k Bohu
Nemyslím si, že bychom měli čekat, až se na to budeme cítit připraveni. Nemusíme čekat, až se budeme cítit dobře. Začneme, i když jsme unavení. Začneme i uprostřed chaosu. Začneme uprostřed dobrého dne nebo uprostřed dne obtížného. Na tom nezáleží. Začneme teď. Pokud chceme, prostě začneme. ( Acevedo Butcher)
Vnitřní uvědomění a přijetí
Potřebujeme nějakou formu meditační praxe – něco mnohem víc než jen „odříkávání“ modliteb. Autentická modlitba je vždy otázkou jak vyprázdnění mysli, tak naplnění srdce, a často jedno následuje druhé. Musíme se dostat za recitované, formální a společenské modlitby, abychom přivedli mysl dolů do srdce. (R.Rohr)
Obraťte své srdce k Bohu
Během prvních šestnácti století křesťanské církve byla kontemplativní modlitba cílem křesťanské spirituality a nyní, v naší vlastní době přechodu a převratů, … se vracíme ke svým kořenům. Kontemplativní modlitba je relevantnější než kdykoli předtím. Stále více z nás praktikuje tuto starodávnou formu modlitby a nachází mír ve světě války, extrémních politických rozporů, epidemií, terorismu, technologie, přelidnění, hluku, nerovnosti a církve, která potřebuje pokoru
Odpuštění našim myšlenkám
Musíme upřímně naslouchat sami sobě. Musíme naslouchat jakékoli myšlence nebo pocitu, který se objeví, dostatečně dlouho na to, abychom se zeptali: „Proč to myslím? Co mi tato myšlenka odhaluje o mně samém? Proč jsem ochoten se zabývat touto negativní, obviňující nebo chtivou myšlenkou?“
T.Rohr
Od strachu k lásce
Když meditujeme pravidelně, pocit naší autonomie a soukromé důležitosti – to, co považujeme za své „já“ – postupně mizí jako něco zbytečného, nedůležitého a v mnoha případech dokonce neužitečného. Imperiální „já“, to já, které pravděpodobně vnímáme jako své jediné já, se ukazuje být z velké části výtvorem naší mysli. R. Rohr
Julian z Norwiche: Univerzální mystička
Juliana z Norwich říká, že je možné, že kdybychom se mohli ponořit až na samé dno moře (obraz ráje), uviděli bychom, že jsme již nekonečně v bezpečí. Již jsme milovaní a jako milovaní jsme již mimo dosah jakéhokoli ohrožení nebo kompromisu díky Boží nekonečné lásce k nám. Jsme v této lásce bezpodmínečně spojeni. Mystické poznání je poznání právě toho.
Bůh přebývá ve všem
Takový pocit univerzálnosti se promítá do činu, neboť „ti, kdo mají v Bohu univerzální lásku ke všem svým spolu křesťanům, milují vše, co existuje. V nás všech je totiž obsaženo vše, to jest vše stvořené i Stvořitel všeho.“ Stvoření a vesmír patří všem – a nikomu – a volají nás k širšímu vědomí rozšířené lásky.
Základní radost
Abychom pronikli temnotou způsobenou otřesnými událostmi, je zapotřebí velká víra a naděje…. Potřebujeme velkou víru a naději, abychom viděli za temnotu našeho osobního života – za naše selhání, slabosti a strachy. Thomas Merton
Bude vše v pořádku?
Juliana z Norwich
Je upřímně řečeno nezdvořilé z naší strany pochybovat o tom, že všechno bude v pořádku (a všechno bude v pořádku a všechno bude v pořádku). „Když pronesl tato laskavá slova,“ píše Julian, když mluví o Bohu-Matce, „ukázal mi, že mi ani nikomu jinému nepřisuzuje ani špetku viny. Nebylo by tedy ode mě nezdvořilé obviňovat Boha z mých přestoupení, když on mě neobviňuje?“ Milosrdná povaha Boha činí celou hru na obviňování zastaralou….