Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Je těžké čekat. Nepochybně proto biblické texty vyzývají hledající, aby se naučili čekat, neboť čekání obnovuje naši sílu. Když se odevzdáme „čekání“, dovolíme, aby se v nás objevily změny bez očekávání a boje. Když to děláme, vykračujeme ven, na základě víry
Cokoli menšího než smrt falešného já je zbytečné náboženství. Vyrobené falešné já musí zemřít, aby pravé já mohlo žít, nebo jak říká sám Ježíš: „Neodejdu-li já, nemůže přijít Duch“ (Jan 16,7). Teologicky řečeno, Ježíš (dobrý jednotlivý člověk) musel zemřít, aby mohl povstat Kristus (univerzální přítomnost). To je univerzální vzor proměny.
R.Rohr:
Věřím, že právě to znamená kříž. Ježíšovy zdvižené paže jsou aktem solidarity a soucitu s lidskou situací. Takže až budeme dnes ráno a každé ráno sedět v tichu, modleme se za to, abychom se modlili za toto: za nárůst soucitu tím, že se zbavíme falešných kódů čistoty a programů, o kterých si myslíme, že nás činí svatými nebo hodnými Boží lásky.
Obvykle je pro nás velmi obtížné nechat Boha, aby byl větší než naše kultura, naše bezprostřední potřeby a naše projekce. Lidské ego chce mít věci pevně v rukou, a tak jsme si vytvořili Boha, který zapadá do našich malých systémů a našeho chápání Boha.
Terezie: Dokud neobjevíme „malou cestu“, téměř všichni se snažíme získat morální převahu tím, že dodržujeme zákony a myslíme si, že jsme tak duchovně pokročili. Přesto Terezie napsala: „Stačí poznat svou nicotnost a odevzdat se jako dítě do Boží náruče.“
Stejně jako nenásilný Ježíš, i my se musíme v tichém rozjímání posadit a otevřít svá srdce a mysl Duchu svatému pokoje a nechat Boha pokoje, aby nás nazval Božími milovanými. Chceme-li být odzbrojeni, uzdraveni a osvobozeni, abychom mohli praktikovat láskyplné nenásilí, musíme dát Bohu svolení, aby nás miloval, pojmenoval nás a nárokoval si nás.
Učitel nenásilí Ken Butigan: Největším dílem nenásilí je vytvářet situace, které osvobozují posvátnost nás samých i našeho protivníka
Richard Rohr nabízí svůj vlastní základní přehled stadií duchovního vývoje, který zároveň zohledňuje naše vývojově odpovídající psychologické potřeby:
Ježíšova náboženská genialita spočívá v tom, že naprosto odmítá všechny dluhové kodexy, kodexy čistoty a hledání hříšníků. Odmítá rozdělování světa na čistý a nečistý, k velké nelibosti téměř všech – tehdy i dnes.
Něco v Bohu a něco v nás si odpovídá. Pocházíme z Boha, máme v něm své bytí a vracíme se k němu. V tradici srdce je touto korespondencí láska. Láska, ne pouze jako sentiment nebo cit, ale láska jako vnitřní dynamismus Boha v trojjediném Božím já. Láska jako generativní síla, která překonává smrt. Láska jako sebedarování. Láska jako přijetí „druhého“ jako druhého já. Láska jako gravitační síla, která spojuje všechny odlišné věci. Láska jako oheň, který čistě spaluje, a jako balzám, který léčí. Láska jako zrak, který vidí celistvost částí i celku. Láska jako zdroj i cíl a cesta mezi nimi.