Třináctý týden: Vzor obětního beránka
Otec Richard vysvětluje hebrejský rituál obětního beránka a to, jak se tento vzor projevuje v sekulárním kontextu i dnes:
Vyloučení hříšníci – ego „spravedlivých“ se raduje
V 16. kapitole knihy Leviticus vidíme brilantní ritualizaci toho, čemu dnes říkáme obětní beránek, a skutečně bychom měli démonizovaného kozla litovat. V Den smíření kněz vztáhl ruce na „uprchlého“ kozla a vložil na zvíře všechny hříchy Izraelitů z předchozího roku. Poté byl kozel vyveden na poušť a tam ponechán. A lidé se vraceli domů s radostí, stejně jako to dělali evropští křesťané po upálení domnělého kacíře na hranici nebo bílí Američané po lynčování černochů. Kdykoli je „hříšník“ vyloučen, naše ego je potěšeno a cítí úlevu a bezpečí – alespoň na chvíli. Obvykle se iluze jen prohlubuje a stává se katatonickou, podmíněnou a opakovanou – protože obětní beránek samozřejmě ve skutečnosti nefungoval, aby odstranil zlo na prvním místě. [1]
Semínka evangelia zarostla křovím
Jako křesťan věřím, že Ježíšova smrt byla historickým průlomem. Není náhodou, že křesťané datují dějiny kolem jeho života. Poté už jsme nikdy nemohli vidět věci stejným způsobem. Semínka evangelia byla navždy zaseta do lidských dějin, ale zdá se, že někteří vyznavači jiných náboženství tato semínka „zalévali“ více než mnozí křesťané. Zdá se mi, že křesťanský Západ byl evangeliem natolik destabilizován, že musel přejít do „nadsázky“, aby skryl svůj stín a zakryl svůj strach a potřebu nenávidět druhé. To vše navzdory učení jím určeného Boha! Ústřední Ježíšovo poselství o lásce k nepřátelům, odpuštění a péči o ty na dně mělo prakticky znemožnit a učinit nemyslitelným obětní beránky.
Mnozí křesťané udělali obětní beránky z lidí jiných vyznání
Mnozí křesťané s naprostou ironií uctívali v neděli Ježíše jako obětního beránka a v ostatních šesti dnech v týdnu dělali obětní beránky ze židů, muslimů, jiných křesťanských vyznání, kacířů, hříšníků, pohanů, chudých a téměř všech, kteří nebyli jako oni. Člověk by si myslel, že křesťané, kteří „hleděli na toho, kterého probodli“ (Jan 19,37), pochopili, jak špatná může být nadvláda, moc a nenávist. Systém se naprosto mýlil, pokud jde o jejich vlastní vyvolenou postavu Boha, a přesto systému nadále důvěřují.
Křesťané začali svět rozdělovat na čisté a nečisté
Obětní beránek závisí na poměrně sofistikované, ale snadno naučené schopnosti rozdělovat, oddělovat, rozdělovat svět na čistý a nečistý. Z antropologického hlediska začíná každé náboženství vytvořením „nečistého“. Velmi brzy vzniká celý morální systém s tabu, tresty, strachem, vinou, a dokonce i kněžstvo, které jej prosazuje. Dává nám pocit řádu, kontroly a nadřazenosti, což je přesně to, co ego chce a co malé já vyžaduje.
Učil to Ježíš?
Ježíšova náboženská genialita spočívá v tom, že naprosto odmítá všechny dluhové kodexy, kodexy čistoty a hledání hříšníků. Odmítá rozdělování světa na čistý a nečistý, k velké nelibosti téměř všech – tehdy i dnes. [2]
Přečtěte si tuto meditaci na stránkách cac.org.
Prameny:
[1] Adapted from Richard Rohr, Essential Teachings on Love,selected by Joelle Chase and Judy Traeger (Maryknoll, NY: Orbis Books, 2018), 128.
[2] Adapted from Richard Rohr, The Wisdom Pattern: Order, Disorder, Reorder (Cincinnati, OH: Franciscan Media, 2001, 2020), 167–169.
Image credit: Benjamin Yazza, Untitled (detail), New Mexico, 2023, photograph, used with permission. Click here to enlarge image. Who do we push outside the circle of our acceptance to sing alone on the branches of a burnt and mangled desert tree?