Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
Web pro všechny co mají rádi sv. Františka z Assisi
V rané církvi se zbožní křesťané snažili ztělesňovat Boží lásku a prožívat Boha takovým způsobem, že láska přetvářela jejich životy. „Láska k Bohu je extatická, nutí nás vystoupit ze sebe samých,“ napsal Dionýsius Areopagita kolem roku 500; „nedovoluje milujícímu, aby již patřil sám sobě, ale patří pouze Milovanému.“ (Diana Butler Bass)
O písni Písní: Básník Písně má sen a v tom snu jsou napraveny všechny trhliny, které vznikly v Edenu… Pokud pečlivě a s představivostí sledujeme, kam nás slova Písně vedou, můžeme sdílet sen básníka a Boha o obnovení původní harmonie stvoření…Žena a muž, stejně mocní, se ztrácejí v obdivu k sobě navzájem – nebo přesněji řečeno, v obdivu skutečně nacházejí sami sebe a jeden druhého. A přírodní svět se s nimi raduje. ( Ellen Davisová)
můžeme se těšit z duchovnosti, která je skutečně od Boha, pokud se netěšíme z boje za spravedlnost – lásku, soucit, nenásilí a odpuštění ve světě. A nemůžeme v tomto boji setrvat, pokud nečerpáme osobní sílu z Boha, kterého miloval JEŽÍŠ, ať už tuto posvátnou sílu prožíváme a představujeme si ji jakkoli.
Jedno z nejužitečnějších učení Jana Dunse Scota říká, že křesťanská morálka ve své nejlepší podobě usiluje o „harmonii dobra“. [1] Harmonizujeme a vyvažujeme nezbytnou péči o sebe s neustálým rozšiřováním mimo sebe k lásce k druhým. To je geniální!